< 約伯記 8 >
Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2 這些話你要說到幾時? 口中的言語如狂風要到幾時呢?
Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6 你若清潔正直, 他必定為你起來, 使你公義的居所興旺。
A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9 我們不過從昨日才有,一無所知; 我們在世的日子好像影兒。
(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
10 他們豈不指教你,告訴你, 從心裏發出言語來呢?
Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
12 尚青的時候,還沒有割下, 比百樣的草先枯槁。
Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13 凡忘記上帝的人,景況也是這樣; 不虔敬人的指望要滅沒。
Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15 他要倚靠房屋,房屋卻站立不住; 他要抓住房屋,房屋卻不能存留。
Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18 他若從本地被拔出, 那地就不認識他,說: 我沒有見過你。
A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
19 看哪,這就是他道中之樂; 以後必另有人從地而生。
Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21 他還要以喜笑充滿你的口, 以歡呼充滿你的嘴。
Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
22 恨惡你的要披戴慚愧; 惡人的帳棚必歸於無有。
Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.