約伯記 2
1 又有一天，上帝的眾子來侍立在耶和華面前，撒但也來在其中。
I stalo se opět jednoho dne, že když přišli synové Boží, aby se postavili před Hospodinem, přišel také i Satan mezi ně, aby se postavil před Hospodinem.
2 耶和華問撒但說：「你從哪裏來？」撒但回答說：「我從地上走來走去，往返而來。」
Tedy řekl Hospodin Satanovi: Odkud jdeš? I odpověděl Satan Hospodinu, řka: Procházel jsem zemi, a obcházel jsem ji.
3 耶和華問撒但說：「你曾用心察看我的僕人約伯沒有？地上再沒有人像他完全正直，敬畏上帝，遠離惡事。你雖激動我攻擊他，無故地毀滅他，他仍然持守他的純正。」
I řekl Hospodin Satanovi: Spatřil-lis služebníka mého Joba, že není jemu rovného na zemi, že jest muž sprostný a upřímý, bojící se Boha, a varující se zlého, a že po dnes trvá v upřímnosti své, ačkoli jsi ty mne popudil proti němu, abych jej hubil bez příčiny.
4 撒但回答耶和華說：「人以皮代皮，情願捨去一切所有的，保全性命。
A odpovídaje Satan Hospodinu, řekl: Kůži za kůži, a všecko, což má člověk, dá za sebe samého.
5 你且伸手傷他的骨頭和他的肉，他必當面棄掉你。」
Ale vztáhni nyní ruku svou, a dotkni se kostí jeho, a masa jeho, nebude-liť v oči zlořečiti tobě.
6 耶和華對撒但說：「他在你手中，只要存留他的性命。」
Tedy řekl Hospodin Satanovi: Aj, v moci tvé buď, a však zachovej ho při životu.
7 於是撒但從耶和華面前退去，擊打約伯，使他從腳掌到頭頂長毒瘡。
Protož vyšed Satan od tváři Hospodinovy, ranil Joba nežitem nejhorším, od zpodku nohy jeho až do vrchu hlavy jeho,
8 約伯就坐在爐灰中，拿瓦片刮身體。
Tak že vzal střepinu, aby se jí drbal, usadiv se v popele.
9 他的妻子對他說：「你仍然持守你的純正嗎？你棄掉上帝，死了吧！」
I řekla jemu žena jeho: Ještě vždy trváš v své upřímnosti? Zlořeč Bohu a umři.
10 約伯卻對她說：「你說話像愚頑的婦人一樣。噯！難道我們從上帝手裏得福，不也受禍嗎？」在這一切的事上約伯並不以口犯罪。
Jížto řekl: Mluvíš, jako jedna z bláznivých mluvívá. Dobré-liž jen věci bráti budeme od Boha, zlých pak nebudeme přijímati? V tom ve všem nezhřešil Job rty svými.
11 約伯的三個朋友－提幔人以利法、書亞人比勒達、拿瑪人瑣法－聽說有這一切的災禍臨到他身上，各人就從本處約會同來，為他悲傷，安慰他。
Když pak uslyšeli tři přátelé Jobovi o všem tom zlém, kteréž přišlo na něj, přišli jeden každý z místa svého: Elifaz Temanský, a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, na tom zůstavše spolu, aby přijdouce k němu, politovali ho a těšili jej.
12 他們遠遠地舉目觀看，認不出他來，就放聲大哭。各人撕裂外袍，把塵土向天揚起來，落在自己的頭上。
Kteříž pozdvihše očí svých zdaleka, nepoznali ho. Potom pozdvihše hlasu svého, plakali, a roztrhše jeden každý roucho své, házeli prachem nad hlavy své zhůru.
13 他們就同他七天七夜坐在地上，一個人也不向他說句話，因為他極其痛苦。
A seděli s ním na zemi sedm dní a sedm nocí, a žádný k němu nepromluvil slova; nebo viděli, že se velmi rozmohla bolest jeho.
