< 約伯記 16 >
2 這樣的話我聽了許多; 你們安慰人,反叫人愁煩。
Slyšel jsem již podobných věcí mnoho; všickni vy nepříjemní jste těšitelé.
Bude-liž kdy konec slovům povětrným? Aneb co tě popouzí, že tak mluvíš?
4 我也能說你們那樣的話; 你們若處在我的境遇, 我也會聯絡言語攻擊你們, 又能向你們搖頭。
Zdaliž bych já tak mluviti mohl, jako vy, kdybyste byli na místě mém? Shromažďoval-li bych proti vám slova, aneb potřásal na vás hlavou svou?
Nýbrž posiloval bych vás ústy svými, a otvírání rtů mých krotilo by bolest.
6 我雖說話,憂愁仍不得消解; 我雖停住不說,憂愁就離開我嗎?
Buď že mluvím, neumenšuje se bolesti mé, buď že tak nechám, neodchází ode mne.
Ale ustavičně zemdlívá mne; nebo jsi mne, ó Bože, zbavil všeho shromáždění mého.
8 又抓住我,作見證攻擊我; 我身體的枯瘦也當面見證我的不是。
A vrásky jsi mi zdělal; což mám za svědka, ano patrná na mně hubenost má na tváři mé to osvědčuje.
9 主發怒撕裂我,逼迫我, 向我切齒; 我的敵人怒目看我。
Prchlivost jeho zachvátila mne, a vzal mne v nenávist, škřipě na mne zuby svými; jako nepřítel můj zaostřil oči své na mne.
10 他們向我開口, 打我的臉羞辱我, 聚會攻擊我。
Rozedřeli na mne ústa svá, potupně mne poličkujíce, proti mně se shromáždivše.
11 上帝把我交給不敬虔的人, 把我扔到惡人的手中。
Vydal mne Bůh silný nešlechetníku, a v ruce bezbožných uvedl mne.
12 我素來安逸,他折斷我, 掐住我的頸項,把我摔碎, 又立我為他的箭靶子。
Pokoje jsem užíval, však potřel mne, a uchopiv mne za šíji mou, roztříštil mne, a vystavil mne sobě za cíl.
13 他的弓箭手四面圍繞我; 他破裂我的肺腑,並不留情, 把我的膽傾倒在地上,
Obklíčili mne střelci jeho, rozťal ledví má beze vší lítosti, a vylil na zem žluč mou.
Ranil mne ranou na ránu, outok učinil na mne jako silný.
Žíni jsem ušil na zjízvenou kůži svou, a zohavil jsem v prachu sílu svou.
Tvář má oduřavěla od pláče, a na víčkách mých stín smrti jest.
Ne pro nějaké bezpraví v rukou mých; nebo i modlitba má čistá jest.
Ó země, nepřikrývej krve mé, a nechť nemá místa volání mé.
Aj, nyní jestiť i v nebesích svědek můj, svědek můj, pravím, jest na výsostech.
Ó mudráci moji, přátelé moji, k Bohuť slzí oko mé.
Ó by lze bylo muži v hádku s ním se vydati, jako synu člověka s přítelem svým.
Nebo léta mně odečtená přicházejí, a cestou, kterouž se zase nenavrátím, již se beru.