約伯記 11
1 拿瑪人瑣法回答說：
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2 這許多的言語豈不該回答嗎？ 多嘴多舌的人豈可稱為義嗎？
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3 你誇大的話豈能使人不作聲嗎？ 你戲笑的時候豈沒有人叫你害羞嗎？
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4 你說：我的道理純全； 我在你眼前潔淨。
Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5 惟願上帝說話； 願他開口攻擊你，
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6 並將智慧的奧祕指示你； 他有諸般的智識。 所以當知道上帝追討你 比你罪孽該得的還少。
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7 你考察就能測透上帝嗎？ 你豈能盡情測透全能者嗎？
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)
9 其量比地長， 比海寬。
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10 他若經過，將人拘禁， 招人受審，誰能阻擋他呢？
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11 他本知道虛妄的人； 人的罪孽，他雖不留意，還是無所不見。
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12 空虛的人卻毫無知識； 人生在世好像野驢的駒子。
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13 你若將心安正， 又向主舉手；
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14 你手裏若有罪孽， 就當遠遠地除掉， 也不容非義住在你帳棚之中。
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15 那時，你必仰起臉來毫無斑點； 你也必堅固，無所懼怕。
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16 你必忘記你的苦楚， 就是想起也如流過去的水一樣。
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17 你在世的日子要比正午更明， 雖有黑暗仍像早晨。
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18 你因有指望就必穩固， 也必四圍巡查，坦然安息。
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19 你躺臥，無人驚嚇， 且有許多人向你求恩。
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20 但惡人的眼目必要失明。 他們無路可逃； 他們的指望就是氣絕。
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
