以賽亞書 64

1 願你裂天而降； 願山在你面前震動－

Ó bys protrhl nebesa a sstoupil, aby se od přítomnosti tvé hory rozplynouti musily,

2 好像火燒乾柴， 又像火將水燒開， 使你敵人知道你的名， 使列國在你面前發顫！

(Jako od rozníceného ohně rozpouštějícího voda vře), abys v známost uvedl jméno své nepřátelům svým, a aby se před tváří tvou národové třásli;

3 你曾行我們不能逆料可畏的事。 那時你降臨，山嶺在你面前震動。

Jako když jsi činil hrozné věci, jichž jsme se nenadáli, sstoupil jsi, před oblíčejem tvým hory se rozplývaly;

4 從古以來，人未曾聽見、未曾耳聞、未曾眼見 在你以外有甚麼神為等候他的人行事。

Èehož se od věků neslýchalo, a ušima nepochopilo, oko nevídalo Boha kromě tebe, aby tak činil tomu, kterýž naň očekává.

5 你迎接那歡喜行義、記念你道的人； 你曾發怒，我們仍犯罪； 這景況已久，我們還能得救嗎？

Vyšel jsi vstříc tomu, kdož ochotně činí spravedlnost, a na cestách tvých na tě se rozpomínali. Aj, ty rozhněvals se, proto že jsme hřešili na nich ustavičně, a však zachováni budeme,

6 我們都像不潔淨的人； 所有的義都像污穢的衣服。 我們都像葉子漸漸枯乾； 我們的罪孽好像風把我們吹去。

Ačkoli jsme jako nečistý my všickni, a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše. Pročež pršíme jako list my všickni, a nepravosti naše jako vítr zachvacují nás.

7 並且無人求告你的名； 無人奮力抓住你。 原來你掩面不顧我們， 使我們因罪孽消化。

Nadto není žádného, ješto by vzýval jméno tvé, a probudil se k tomu, aby se chopil tebe, aspoň když jsi skryl tvář svou před námi, a způsobil to, abychom mizeli pro nepravosti naše.

8 耶和華啊，現在你仍是我們的父！ 我們是泥，你是窯匠； 我們都是你手的工作。

Ale již, ó Hospodine, ty jsi otec náš, my hlina, ty pak učinitel náš, a tak jsme všickni dílo ruky tvé.

9 耶和華啊，求你不要大發震怒， 也不要永遠記念罪孽。 求你垂顧我們， 我們都是你的百姓。

Nehněvejž se tak velmi, Hospodine, aniž se na věky rozpomínej na nepravost. Ó vzhlédniž, prosíme, všickni my lid tvůj jsme.

10 你的聖邑變為曠野。 錫安變為曠野； 耶路撒冷成為荒場。

Města svatosti tvé obrácena jsou v poušť, Sion v poušť, i Jeruzalém v pustinu obrácen.

11 我們聖潔華美的殿－ 就是我們列祖讚美你的所在被火焚燒； 我們所羨慕的美地盡都荒廢。

Dům svatosti naší a okrasy naší, v kterémž tě chválívali otcové naši, ohněm zkažen, a cožkoli jsme měli nejvzácnějšího, jest popléněno.

12 耶和華啊，有這些事，你還忍得住嗎？ 你仍靜默使我們深受苦難嗎？

I zdaliž pro ty věci, Hospodine, se zdržíš? Mlčeti a nás tak velmi trápiti budeš?