希伯來書 6
1 所以，我們應當離開基督道理的開端，竭力進到完全的地步，不必再立根基，就如那懊悔死行、信靠上帝、
Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha,
Křtů učení, vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu věčného. (aiōnios g166)
3 上帝若許我們，我們必如此行。
A toť učiníme, dopustí-li Bůh.
4 論到那些已經蒙了光照、嘗過天恩的滋味、又於聖靈有分，
Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého,
Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího, (aiōn g165)
6 若是離棄道理，就不能叫他們重新懊悔了。因為他們把上帝的兒子重釘十字架，明明地羞辱他。
Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají.
7 就如一塊田地，吃過屢次下的雨水，生長菜蔬，合乎耕種的人用，就從上帝得福；
Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha.
8 若長荊棘和蒺藜，必被廢棄，近於咒詛，結局就是焚燒。
Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení.
9 親愛的弟兄們，我們雖是這樣說，卻深信你們的行為強過這些，而且近乎得救。
My pak, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme.
10 因為上帝並非不公義，竟忘記你們所做的工和你們為他名所顯的愛心，就是先前伺候聖徒，如今還是伺候。
Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ještě sloužíce.
11 我們願你們各人都顯出這樣的殷勤，使你們有滿足的指望，一直到底。
Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost k nabytí plné jistoty naděje,
12 並且不懈怠，總要效法那些憑信心和忍耐承受應許的人。
Tak abyste nebyli líní, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené.
13 當初上帝應許亞伯拉罕的時候，因為沒有比自己更大可以指着起誓的，就指着自己起誓，說：
Abrahamovi zajisté zaslíbení čině Bůh, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, přisáhl skrze sebe samého,
14 「論福，我必賜大福給你；論子孫，我必叫你的子孫多起來。」
Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe.
15 這樣，亞伯拉罕既恆久忍耐，就得了所應許的。
A tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení.
16 人都是指着比自己大的起誓，並且以起誓為實據，了結各樣的爭論。
Lidé zajisté skrze většího, nežli jsou sami, přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou.
17 照樣，上帝願意為那承受應許的人格外顯明他的旨意是不更改的，就起誓為證。
A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení svých neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu,
18 藉這兩件不更改的事，上帝決不能說謊，好叫我們這逃往避難所、持定擺在我們前頭指望的人可以大得勉勵。
Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal), měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje.
19 我們有這指望，如同靈魂的錨，又堅固又牢靠，且通入幔內。
Kteroutož máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu,
