希伯來書 6
1 所以，我們應當離開基督道理的開端，竭力進到完全的地步，不必再立根基，就如那懊悔死行、信靠上帝、
Protož opustíce řeč počátku Kristova, k dokonalosti se nesme, ne opět zakládajíce gruntu pokání z skutků mrtvých, a víry v Boha,
Křtů učení, a vzkládání rukou, a vzkříšení z mrtvých, i soudu věčného. (aiōnios g166)
3 上帝若許我們，我們必如此行。
A toť učiníme, dopustí-li Bůh.
4 論到那些已經蒙了光照、嘗過天恩的滋味、又於聖靈有分，
Nebo nemožné jest jednou již osvíceným, kteříž i zakusili daru nebeského, a účastníci učiněni byli Ducha svatého,
Okusili také dobrého Božího slova, a moci věka budoucího, (aiōn g165)
6 若是離棄道理，就不能叫他們重新懊悔了。因為他們把上帝的兒子重釘十字架，明明地羞辱他。
Kdyby padli, zase obnoviti se ku pokání, jakožto těm, kteříž opět sobě znovu křižují Syna Božího, a v porouhání vydávají.
7 就如一塊田地，吃過屢次下的雨水，生長菜蔬，合乎耕種的人用，就從上帝得福；
Země zajisté, kteráž často na sebe přicházející déšť pije, a rodí bylinu příhodnou těm, od kterýchž bývá dělána, dochází požehnání od Boha.
8 若長荊棘和蒺藜，必被廢棄，近於咒詛，結局就是焚燒。
Ale vydávající trní a bodláky zavržená jest, a blízká zlořečení, jejížto konec bývá spálení.
9 親愛的弟兄們，我們雖是這樣說，卻深信你們的行為強過這些，而且近乎得救。
A však, nejmilejší, nadějemeť se o vás lepších věcí, a náležejících k spasení, ač pak koli tak mluvíme.
10 因為上帝並非不公義，竟忘記你們所做的工和你們為他名所顯的愛心，就是先前伺候聖徒，如今還是伺候。
Neboť není nespravedlivý Bůh, aby se zapomenul na práci vaši, a na pracovitou lásku, kteréž jste dokazovali ke jménu jeho, slouživše svatým, a ještě sloužíce.
11 我們願你們各人都顯出這樣的殷勤，使你們有滿足的指望，一直到底。
Žádámeť pak, aby jeden každý z vás až do konce prokazoval tu opravdovou pilnost plné jistoty naděje,
12 並且不懈怠，總要效法那些憑信心和忍耐承受應許的人。
Tak abyste nebyli leniví, ale následovníci těch, kteříž skrze víru a snášelivost obdrželi dědictví zaslíbené.
13 當初上帝應許亞伯拉罕的時候，因為沒有比自己更大可以指着起誓的，就指着自己起誓，說：
Bůh zajisté zaslíbení čině Abrahamovi, když neměl skrze koho většího přisáhnouti, přisáhl skrze sebe samého,
14 「論福，我必賜大福給你；論子孫，我必叫你的子孫多起來。」
Řka: Jistě požehnám velmi tobě, a velice rozmnožím tebe.
15 這樣，亞伯拉罕既恆久忍耐，就得了所應許的。
A tak trpělivě očekávaje, dosáhl zaslíbení.
16 人都是指着比自己大的起誓，並且以起誓為實據，了結各樣的爭論。
Lidé zajisté skrze většího přisahají, a všeliké rozepře mezi nimi konec jest, když bývá potvrzena přísahou.
17 照樣，上帝願意為那承受應許的人格外顯明他的旨意是不更改的，就起誓為證。
A takž Bůh, chtěje dostatečně ukázati dědicům zaslíbení neproměnitelnost rady své, vložil mezi to přísahu,
18 藉這兩件不更改的事，上帝決不能說謊，好叫我們這逃往避難所、持定擺在我們前頭指望的人可以大得勉勵。
Abychom skrze ty dvě věci nepohnutelné, (v nichž nemožné jest, aby Bůh klamal, ) měli přepevné potěšení, my, kteříž jsme se utekli k obdržení předložené naděje.
19 我們有這指望，如同靈魂的錨，又堅固又牢靠，且通入幔內。
Kterouž máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu,
