雅歌 5
1 我妹子，我新妇， 我进了我的园中， 采了我的没药和香料， 吃了我的蜜房和蜂蜜， 喝了我的酒和奶。 〔耶路撒冷的众女子〕 我的朋友们，请吃！ 我所亲爱的，请喝，且多多地喝！
Přišelť jsem do zahrady své, sestro má choti, sbírám mirru svou i vonné věci své, jím plást svůj i med svůj, pijí víno své a mléko své. Jezte, přátelé, píte a hojně se napíte, moji milí.
2 我身睡卧，我心却醒。 这是我良人的声音； 他敲门说： 〔新郎〕 我的妹子，我的佳偶， 我的鸽子，我的完全人， 求你给我开门； 因我的头满了露水， 我的头发被夜露滴湿。
Spávámť, a však srdce mé bdí. Hlas milého mého, tlukoucího: Otevři mi, sestro má, přítelkyně má, holubičko má, upřímá má; nebo hlava má plná jest rosy, a kadeře mé krůpějí nočních.
3 我回答说： 我脱了衣裳，怎能再穿上呢？ 我洗了脚，怎能再玷污呢？
Svlékla jsem sukni svou, kterakž ji obleku? Umyla jsem nohy své, což je mám káleti?
4 我的良人从门孔里伸进手来， 我便因他动了心。
Milý můj sáhl rukou svou skrze dvéře, a vnitřnosti mé pohnuly se ve mně.
5 我起来，要给我良人开门。 我的两手滴下没药； 我的指头有没药汁滴在门闩上。
I vstala jsem, abych otevřela milému svému, a aj, z rukou mých kapala mirra, i z prstů mých, mirra tekutá na rukovětech závory.
6 我给我的良人开了门； 我的良人却已转身走了。 他说话的时候，我神不守舍； 我寻找他，竟寻不见； 我呼叫他，他却不回答。
Otevřelať jsem byla milému svému, ale milý můj již byl ušel, a pominul. Duše má byla vyšla, když on promluvil. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho; volala jsem ho, ale neozval se mi.
7 城中巡逻看守的人遇见我， 打了我，伤了我； 看守城墙的人夺去我的披肩。
Nalezše mne strážní, kteříž chodí po městě, zbili mne, ranili mne, vzali i rouchu mou se mne strážní zdí městských.
8 耶路撒冷的众女子啊，我嘱咐你们： 若遇见我的良人， 要告诉他，我因思爱成病。
Zavazuji vás přísahou dcery Jeruzalémské, jestliže byste našly milého mého, co jemu povíte? Že jsem nemocná milostí.
9 你这女子中极美丽的， 你的良人比别人的良人有何强处？ 你的良人比别人的良人有何强处， 你就这样嘱咐我们？
Což má milý tvůj mimo jiné milé, ó nejkrásnější z žen? Co má milý tvůj nad jiné milé, že nás tak přísahou zavazuješ?
10 我的良人白而且红， 超乎万人之上。
Milý můj jest bílý a červený, znamenitější nežli deset tisíců jiných.
11 他的头像至精的金子； 他的头发厚密累垂，黑如乌鸦。
Hlava jeho jako ryzí zlato, vlasy jeho kadeřavé, černé jako havran.
12 他的眼如溪水旁的鸽子眼， 用奶洗净，安得合式。
Oči jeho jako holubic nad stoky vod, jako v mléce umyté, stojící v slušnosti.
13 他的两腮如香花畦， 如香草台； 他的嘴唇像百合花， 且滴下没药汁。
Líce jeho jako záhonkové vonných věcí, jako květové vonných věcí; rtové jeho jako lilium prýštící mirru tekutou.
14 他的两手好像金管， 镶嵌水苍玉； 他的身体如同雕刻的象牙， 周围镶嵌蓝宝石。
Ruce jeho prstenové zlatí, vysazení kamením drahým jako postavcem modrým; břicho jeho stkvělost slonové kosti zafiry obložené.
15 他的腿好像白玉石柱， 安在精金座上； 他的形状如黎巴嫩， 且佳美如香柏树。
Hnátové jeho sloupové mramoroví, na podstavcích zlata nejčistšího založení; oblíčej jeho jako Libán, výborný jako cedrové.
16 他的口极其甘甜； 他全然可爱。 耶路撒冷的众女子啊， 这是我的良人； 这是我的朋友。
Ústa jeho přesladká, a všecken jest přežádostivý. Takovýť jest milý můj, takový jest přítel můj, ó dcery Jeruzalémské.
