诗篇 74
1 亚萨的训诲诗。 神啊，你为何永远丢弃我们呢？ 你为何向你草场的羊发怒，如烟冒出呢？
Vyučující, Azafův. Proč, ó Bože, nás tak do konce zamítáš? Proč roznícena jest prchlivost tvá proti stádci pastvy tvé?
2 求你记念你古时所得来的会众， 就是你所赎、作你产业支派的， 并记念你向来所居住的锡安山。
Rozpomeň se na shromáždění své, jehož jsi od starodávna dobyl a vykoupil, na proutek dědictví svého, na Sion horu tuto, na níž přebýváš.
3 求你举步去看那日久荒凉之地， 仇敌在圣所中所行的一切恶事。
Přispějž k hrozným pustinám. Jak všecko pohubil nepřítel v svatyni!
4 你的敌人在你会中吼叫； 他们竖了自己的旗为记号。
Řvali nepřátelé tvoji u prostřed shromáždění tvých, a na znamení toho zanechali množství korouhví svých.
5 他们好像人扬起斧子， 砍伐林中的树。
Za hrdinu jmín byl ten, kterýž co nejvýše zdvihl sekeru, roubaje vazbu dříví jeho.
6 圣所中一切雕刻的， 他们现在用斧子锤子打坏了。
A nyní již řezby jeho napořád sekerami a palicemi otloukají.
7 他们用火焚烧你的圣所， 亵渎你名的居所，拆毁到地。
Uvrhli oheň do svatyně tvé, na zem zřítivše, poškvrnili příbytku jména tvého.
8 他们心里说：我们要尽行毁灭； 他们就在遍地把 神的会所都烧毁了。
Řekli v srdci svém: Vyhubme je napořád. Takž vypálili všecky stánky Boha silného v zemi.
9 我们不见我们的标帜，不再有先知； 我们内中也没有人知道这灾祸要到几时呢！
Znamení svých nevidíme, jižť není proroka, aniž jest mezi námi, kdo by věděl, dokud to stane.
10 神啊，敌人辱骂要到几时呢？ 仇敌亵渎你的名要到永远吗？
I dokudž, ó Bože, útržky činiti bude odpůrce? A nepřítel ustavičně-liž rouhati se bude jménu tvému?
11 你为什么缩回你的右手？ 求你从怀中伸出来，毁灭他们。
Proč zdržuješ ruku svou, a pravice své z lůna svého nevzneseš?
12 神自古以来为我的王， 在地上施行拯救。
Však jsi ty, Bože, král můj od starodávna, působíš hojné spasení u prostřed země.
13 你曾用能力将海分开， 将水中大鱼的头打破。
Ty silou svou rozdělil jsi moře, a potřels hlavy draků u vodách.
14 你曾砸碎鳄鱼的头， 把它给旷野的禽兽为食物。
Ty jsi potřel hlavu Leviatanovi, dal jsi jej za pokrm lidu na poušti.
15 你曾分裂磐石，水便成了溪河； 你使长流的江河干了。
Ty jsi otevřel vrchoviště a potoky, ty jsi osušil i řeky prudké.
16 白昼属你，黑夜也属你； 亮光和日头是你所预备的。
Tvůjť jest den, tvá jest také i noc, světlo i slunce ty jsi učinil.
17 地的一切疆界是你所立的； 夏天和冬天是你所定的。
Ty jsi založil všecky končiny země, léto i zimy ty jsi sformoval.
18 耶和华啊，仇敌辱骂， 愚顽民亵渎了你的名，求你记念这事。
Rozpomeniž se na to, že útržky činil ten odpůrce Hospodinu, a lid bláznivý jak se jménu tvému rouhal.
19 不要将你斑鸠的性命交给野兽； 不要永远忘记你困苦人的性命。
Nevydávejž té zběři duše hrdličky své, na stádce chudých svých nezapomínej se na věky.
20 求你顾念所立的约， 因为地上黑暗之处都满了强暴的居所。
Ohlédni se na smlouvu; nebo plní jsou i nejtmavější koutové země peleší ukrutnosti.
21 不要叫受欺压的人蒙羞回去； 要叫困苦穷乏的人赞美你的名。
Nechažť bídní neodcházejí s hanbou, chudý a nuzný ať chválí jméno tvé.
22 神啊，求你起来为自己伸诉！ 要记念愚顽人怎样终日辱骂你。
Povstaniž, ó Bože, a veď při svou, rozpomeň se na pohanění, kteréžť se děje od nesmyslných na každý den.
23 不要忘记你敌人的声音； 那起来敌你之人的喧哗时常上升。
Nezapomínej se na vykřikování svých nepřátel, a na hluk proti tobě povstávajících, kterýž se silí ustavičně.
