诗篇 2

1 外邦为什么争闹？ 万民为什么谋算虚妄的事？

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2 世上的君王一齐起来， 臣宰一同商议， 要敌挡耶和华并他的受膏者，

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3 说：我们要挣开他们的捆绑， 脱去他们的绳索。

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4 那坐在天上的必发笑； 主必嗤笑他们。

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5 那时，他要在怒中责备他们， 在烈怒中惊吓他们，

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6 说：我已经立我的君 在锡安—我的圣山上了。

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7 受膏者说：我要传圣旨。 耶和华曾对我说：你是我的儿子， 我今日生你。

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8 你求我，我就将列国赐你为基业， 将地极赐你为田产。

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9 你必用铁杖打破他们； 你必将他们如同窑匠的瓦器摔碎。

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10 现在，你们君王应当省悟！ 你们世上的审判官该受管教！

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11 当存畏惧事奉耶和华， 又当存战兢而快乐。

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12 当以嘴亲子，恐怕他发怒， 你们便在道中灭亡， 因为他的怒气快要发作。 凡投靠他的，都是有福的。

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.