< 诗篇 144 >

1 大卫的诗。 耶和华—我的磐石是应当称颂的! 他教导我的手争战, 教导我的指头打仗。
Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.
2 他是我慈爱的主,我的山寨, 我的高台,我的救主, 我的盾牌,是我所投靠的; 他使我的百姓服在我以下。
Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.
3 耶和华啊,人算什么,你竟认识他! 世人算什么,你竟顾念他!
Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?
4 人好像一口气; 他的年日如同影儿快快过去。
Èlověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.
5 耶和华啊,求你使天下垂,亲自降临, 摸山,山就冒烟。
Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.
6 求你发出闪电,使他们四散, 射出你的箭,使他们扰乱。
Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.
7 求你从上伸手救拔我, 救我出离大水, 救我脱离外邦人的手。
Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.
8 他们的口说谎话; 他们的右手起假誓。
Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.
9 神啊,我要向你唱新歌, 用十弦瑟向你歌颂。
Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,
10 你是那拯救君王的; 你是那救仆人大卫脱离害命之刀的。
Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.
11 求你救拔我, 救我脱离外邦人的手。 他们的口说谎话; 他们的右手起假誓。
Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.
12 我们的儿子从幼年好像树栽子长大; 我们的女儿如同殿角石, 是按建宫的样式凿成的。
Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.
13 我们的仓盈满,能出各样的粮食; 我们的羊在田间孳生千万。
Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.
14 我们的牛驮着满驮, 没有人闯进来抢夺, 也没有人出去争战; 我们的街市上也没有哭号的声音。
Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.
15 遇见这光景的百姓便为有福! 有耶和华为他们的 神,这百姓便为有福!
Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.

< 诗篇 144 >