诗篇 137

1 我们曾在巴比伦的河边坐下， 一追想锡安就哭了。

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

2 我们把琴挂在那里的柳树上；

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

3 因为在那里，掳掠我们的要我们唱歌， 抢夺我们的要我们作乐，说： 给我们唱一首锡安歌吧！

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

4 我们怎能在外邦唱耶和华的歌呢？

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

5 耶路撒冷啊，我若忘记你， 情愿我的右手忘记技巧！

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

6 我若不记念你， 若不看耶路撒冷过于我所最喜乐的， 情愿我的舌头贴于上膛！

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

7 耶路撒冷遭难的日子， 以东人说：拆毁！拆毁！ 直拆到根基！ 耶和华啊，求你记念这仇！

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

8 将要被灭的巴比伦城啊， 报复你像你待我们的，那人便为有福！

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

9 拿你的婴孩摔在磐石上的， 那人便为有福！

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.