箴言 29
1 人屡次受责罚，仍然硬着颈项； 他必顷刻败坏，无法可治。
Èlověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2 义人增多，民就喜乐； 恶人掌权，民就叹息。
Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3 爱慕智慧的，使父亲喜乐； 与妓女结交的，却浪费钱财。
Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4 王借公平，使国坚定； 索要贿赂，使国倾败。
Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5 谄媚邻舍的， 就是设网罗绊他的脚。
Èlověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6 恶人犯罪，自陷网罗； 惟独义人欢呼喜乐。
Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7 义人知道查明穷人的案； 恶人没有聪明，就不得而知。
Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8 亵慢人煽惑通城； 智慧人止息众怒。
Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9 智慧人与愚妄人相争， 或怒或笑，总不能使他止息。
Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10 好流人血的，恨恶完全人， 索取正直人的性命。
Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11 愚妄人怒气全发； 智慧人忍气含怒。
Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12 君王若听谎言， 他一切臣仆都是奸恶。
Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13 贫穷人、强暴人在世相遇； 他们的眼目都蒙耶和华光照。
Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14 君王凭诚实判断穷人； 他的国位必永远坚立。
Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15 杖打和责备能加增智慧； 放纵的儿子使母亲羞愧。
Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16 恶人加多，过犯也加多， 义人必看见他们跌倒。
Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17 管教你的儿子，他就使你得安息， 也必使你心里喜乐。
Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18 没有异象，民就放肆； 惟遵守律法的，便为有福。
Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
19 只用言语，仆人不肯受管教； 他虽然明白，也不留意。
Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
20 你见言语急躁的人吗？ 愚昧人比他更有指望。
Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
21 人将仆人从小娇养， 这仆人终久必成了他的儿子。
Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
22 好气的人挑启争端； 暴怒的人多多犯罪。
Èlověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
23 人的高傲必使他卑下； 心里谦逊的，必得尊荣。
Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
24 人与盗贼分赃，是恨恶自己的性命； 他听见叫人发誓的声音，却不言语。
Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
25 惧怕人的，陷入网罗； 惟有倚靠耶和华的，必得安稳。
Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
26 求王恩的人多； 定人事乃在耶和华。
Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
27 为非作歹的，被义人憎嫌； 行事正直的，被恶人憎恶。
Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
