约伯记 9
1 约伯回答说：
Odpověděv pak Job, řekl:
2 我真知道是这样； 但人在 神面前怎能成为义呢？
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 若愿意与他争辩， 千中之一也不能回答。
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 他心里有智慧，且大有能力。 谁向 神刚硬而得亨通呢？
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 他发怒，把山翻倒挪移， 山并不知觉。
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 他使地震动，离其本位， 地的柱子就摇撼。
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 他吩咐日头不出来，就不出来， 又封闭众星。
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 他独自铺张苍天， 步行在海浪之上。
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 他造北斗、参星、昴星， 并南方的密宫；
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 他行大事，不可测度， 行奇事，不可胜数。
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 他从我旁边经过，我却不看见； 他在我面前行走，我倒不知觉。
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 他夺取，谁能阻挡？ 谁敢问他：你做什么？
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 神必不收回他的怒气； 扶助拉哈伯的，屈身在他以下。
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 既是这样，我怎敢回答他， 怎敢选择言语与他辩论呢？
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 我虽有义，也不回答他， 只要向那审判我的恳求。
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 我若呼吁，他应允我； 我仍不信他真听我的声音。
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 他用暴风折断我， 无故地加增我的损伤。
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 我就是喘一口气，他都不容， 倒使我满心苦恼。
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 若论力量，他真有能力！ 若论审判，他说谁能将我传来呢？
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 我虽有义，自己的口要定我为有罪； 我虽完全，我口必显我为弯曲。
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 我本完全，不顾自己； 我厌恶我的性命。
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 善恶无分，都是一样； 所以我说，完全人和恶人，他都灭绝。
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 若忽然遭杀害之祸， 他必戏笑无辜的人遇难。
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 世界交在恶人手中； 蒙蔽世界审判官的脸， 若不是他，是谁呢？
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 我的日子比跑信的更快， 急速过去，不见福乐。
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 我的日子过去如快船， 如急落抓食的鹰。
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 我若说：我要忘记我的哀情， 除去我的愁容，心中畅快；
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 我因愁苦而惧怕， 知道你必不以我为无辜。
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 我必被你定为有罪， 我何必徒然劳苦呢？
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 我若用雪水洗身， 用硷洁净我的手，
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 你还要扔我在坑里， 我的衣服都憎恶我。
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 他本不像我是人，使我可以回答他， 又使我们可以同听审判。
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 我们中间没有听讼的人 可以向我们两造按手。
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 愿他把杖离开我， 不使惊惶威吓我。
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 我就说话，也不惧怕他， 现在我却不是那样。
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
