约伯记 7
1 人在世上岂无争战吗？ 他的日子不像雇工人的日子吗？
Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
2 像奴仆切慕黑影， 像雇工人盼望工价；
Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
3 我也照样经过困苦的日月， 夜间的疲乏为我而定。
Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
4 我躺卧的时候便说： 我何时起来，黑夜就过去呢？ 我尽是反来复去，直到天亮。
Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A brzo-li pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
5 我的肉体以虫子和尘土为衣； 我的皮肤才收了口又重新破裂。
Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
6 我的日子比梭更快， 都消耗在无指望之中。
Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
7 求你想念，我的生命不过是一口气； 我的眼睛必不再见福乐。
Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
8 观看我的人，他的眼必不再见我； 你的眼目要看我，我却不在了。
Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, (Sheol h7585)
10 他不再回自己的家； 故土也不再认识他。
Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
11 我不禁止我口； 我灵愁苦，要发出言语； 我心苦恼，要吐露哀情。
Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
12 我对 神说：我岂是洋海， 岂是大鱼，你竟防守我呢？
Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
13 若说：我的床必安慰我， 我的榻必解释我的苦情，
Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
14 你就用梦惊骇我， 用异象恐吓我，
Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
15 甚至我宁肯噎死，宁肯死亡， 胜似留我这一身的骨头。
Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
16 我厌弃性命，不愿永活。 你任凭我吧，因我的日子都是虚空。
Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
17 人算什么，你竟看他为大， 将他放在心上？
Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
18 每早鉴察他， 时刻试验他？
A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
19 你到何时才转眼不看我， 才任凭我咽下唾沫呢？
Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
20 鉴察人的主啊，我若有罪，于你何妨？ 为何以我当你的箭靶子， 使我厌弃自己的性命？
Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
21 为何不赦免我的过犯， 除掉我的罪孽？ 我现今要躺卧在尘土中； 你要殷勤地寻找我，我却不在了。
Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
