< 约伯记 31 >
Smlouvu jsem učinil s očima svýma, a proč bych hleděl na pannu?
2 从至上的 神所得之分, 从至高全能者所得之业是什么呢?
Nebo jaký jest díl od Boha s hůry, aneb dědictví od Všemohoucího s výsosti?
Zdaliž zahynutí nešlechetnému a pomsta zázračná činitelům nepravosti připravena není?
Zdaliž on nevidí cest mých, a všech kroků mých nepočítá?
Obíral-li jsem se s neupřímostí, a chvátala-li ke lsti noha má:
6 我若被公道的天平称度, 使 神可以知道我的纯正;)
Nechť mne zváží na váze spravedlnosti, a přezví Bůh upřímost mou.
7 我的脚步若偏离正路, 我的心若随着我的眼目, 若有玷污粘在我手上;
Uchýlil-li se krok můj s cesty, a za očima mýma odešlo-li srdce mé, a rukou mých chytila-li se jaká poškvrna:
Tedy co naseji, nechť jiný sní, a výstřelkové moji ať jsou vykořeněni.
9 我若受迷惑,向妇人起淫念, 在邻舍的门外蹲伏,
Jestliže se dalo přivábiti srdce mé k ženě, a u dveří bližního svého činil-li jsem úklady:
Nechť mele jinému žena má, a nad ní ať se schylují jiní.
Neboť jest to nešlechetnost, a nepravost odsudku hodná.
12 这本是火焚烧,直到毁灭, 必拔除我所有的家产。
Oheň ten zajisté by až do zahynutí žral, a všecku úrodu mou vykořenil.
13 我的仆婢与我争辩的时候, 我若藐视不听他们的情节;
Nechtěl-li jsem státi k soudu s služebníkem svým aneb děvkou svou v rozepři jejich se mnou?
14 神兴起,我怎样行呢? 他察问,我怎样回答呢?
Nebo co bych činil, kdyby povstal Bůh silný? A kdyby vyhledával, co bych odpověděl jemu?
15 造我在腹中的,不也是造他吗? 将他与我抟在腹中的岂不是一位吗?
Zdali ten, kterýž mne v břiše učinil, neučinil i jeho? A nesformoval nás hned v životě jeden a týž?
16 我若不容贫寒人得其所愿, 或叫寡妇眼中失望,
Odepřel-li jsem žádosti nuzných, a oči vdovy jestliže jsem kormoutil?
17 或独自吃我一点食物, 孤儿没有与我同吃; (
A jedl-li jsem skyvu svou sám, a nejedl-li i sirotek z ní?
18 从幼年时孤儿与我同长,好像父子一样; 我从出母腹就扶助寡妇。)
Poněvadž od mladosti mé rostl se mnou jako u otce, a od života matky své býval jsem vdově za vůdce.
Díval-li jsem se na koho, že by hynul, nemaje šatů, a nuzný že by neměl oděvu?
Nedobrořečila-li mi bedra jeho, že rounem beranů mých se zahřel?
Opřáhl-li jsem na sirotka rukou svou, když jsem v bráně viděl pomoc svou:
22 情愿我的肩头从缺盆骨脱落, 我的膀臂从羊矢骨折断。
Lopatka má od svých plecí nechť odpadne, a ruka má z kloubu svého ať se vylomí.
23 因 神降的灾祸使我恐惧; 因他的威严,我不能妄为。
Nebo jsem se bál, aby mne Bůh nesetřel, jehož bych velebnosti nikoli neznikl.
24 我若以黄金为指望, 对精金说:你是我的倚靠;
Skládal-li jsem v zlatě naději svou, aneb hrudě zlata říkal-li jsem: Doufání mé?
Veselil-li jsem se z toho, že bylo rozmnoženo zboží mé, a že ho množství nabyla ruka má?
Hleděl-li jsem na světlost slunce svítícího, a na měsíc spanile chodící,
Tak že by se tajně dalo svésti srdce mé, a že by líbala ústa má ruku mou?
28 这也是审判官当罚的罪孽, 又是我背弃在上的 神。
I toť by byla nepravost odsudku hodná; neboť bych tím zapíral Boha silného nejvyššího.
29 我若见恨我的遭报就欢喜, 见他遭灾便高兴; (
Radoval-li jsem se z neštěstí toho, kterýž mne nenáviděl, a plésal-li jsem, když se mu zle vedlo?
Nedopustilť jsem zajisté hřešiti ani ústům svým, abych zlořečení žádal duši jeho.
31 若我帐棚的人未尝说, 谁不以主人的食物吃饱呢? (
Jestliže neříkala čeládka má: Ó by nám dal někdo masa toho; nemůžeme se ani najísti?
32 从来我没有容客旅在街上住宿, 却开门迎接行路的人;)
Nebo vně nenocoval host, dvéře své pocestnému otvíral jsem.
Přikrýval-li jsem jako jiní lidé přestoupení svá, skrývaje v skrýši své nepravost svou?
34 因惧怕大众, 又因宗族藐视我使我惊恐, 以致闭口无言,杜门不出;
A ač bych byl mohl škoditi množství velikému, ale pohanění rodů děsilo mne; protož jsem mlčel, nevycházeje ani ze dveří.
35 惟愿有一位肯听我! (看哪,在这里有我所划的押, 愿全能者回答我!)
Ó bych měl toho, kterýž by mne vyslyšel. Ale aj, totoť jest znamení mé: Všemohoucí sám bude odpovídati za mne, a kniha, kterouž sepsal odpůrce můj.
36 愿那敌我者所写的状词在我这里! 我必带在肩上,又绑在头上为冠冕。
Víť Bůh, nenosil-li bych ji na rameni svém, neotočil-li bych ji sobě místo koruny.
37 我必向他述说我脚步的数目, 必如君王进到他面前。
Počet kroků svých oznámil bych jemu, jako kníže přiblížil bych se k němu.
38 我若夺取田地,这地向我喊冤, 犁沟一同哭泣;
Jestliže proti mně země má volala, tolikéž i záhonové její plakali,
Jídal-li jsem úrody její bez peněz, a duši držitelů jejich přivodil-li jsem k vzdychání:
40 愿这地长蒺藜代替麦子, 长恶草代替大麦。 约伯的话说完了。
Místo pšenice nechť vzejde trní, a místo ječmene koukol. Skonávají se slova Jobova.