约伯记 27
1 约伯接着说：
Potom dále Job vedl řeč svou a řekl:
2 神夺去我的理，全能者使我心中愁苦。 我指着永生的 神起誓：
Živť jest Bůh silný, kterýž zavrhl při mou, a Všemohoucí, kterýž hořkostí naplnil duši mou,
3 我的生命尚在我里面； 神所赐呼吸之气仍在我的鼻孔内。
Že nikoli, dokudž duše má ve mně bude a duch Boží v chřípích mých,
4 我的嘴决不说非义之言； 我的舌也不说诡诈之语。
Nebudou mluviti rtové moji nepravosti, a jazyk můj vynášeti lsti.
5 我断不以你们为是； 我至死必不以自己为不正！
Odstup ode mne, abych vás za spravedlivé vysvědčil; dokudž dýchati budu, neodložím upřímosti své od sebe.
6 我持定我的义，必不放松； 在世的日子，我心必不责备我。
Spravedlnosti své držím se, aniž se jí pustím; nezahanbíť mne srdce mé nikdy.
7 愿我的仇敌如恶人一样； 愿那起来攻击我的，如不义之人一般。
Bude jako bezbožník nepřítel můj, a povstávající proti mně jako nešlechetník.
8 不敬虔的人虽然得利， 神夺取其命的时候还有什么指望呢？
Nebo jaká jest naděje pokrytce, by pak lakoměl, když Bůh vytrhne duši jeho?
9 患难临到他， 神岂能听他的呼求？
Zdaliž volání jeho vyslyší Bůh silný, když na něj přijde ssoužení?
10 他岂以全能者为乐， 随时求告 神呢？
Zdaliž v Všemohoucím kochati se bude? Bude-liž vzývati Boha každého času?
11 神的作为，我要指教你们； 全能者所行的，我也不隐瞒。
Ale já učím vás, v kázni Boha silného jsa, a jak se mám k Všemohoucímu, netajím.
12 你们自己也都见过， 为何全然变为虚妄呢？
Aj, vy všickni to vidíte, pročež vždy tedy takovou marnost vynášíte?
13 神为恶人所定的分， 强暴人从全能者所得的报乃是这样：
Ten má podíl člověk bezbožný u Boha silného, a to dědictví ukrutníci od Všemohoucího přijímají:
14 倘或他的儿女增多，还是被刀所杀； 他的子孙必不得饱食。
Rozmnoží-li se synové jeho, rozmnoží se pod meč, a rodina jeho nenasytí se chlebem.
15 他所遗留的人必死而埋葬； 他的寡妇也不哀哭。
Pozůstalí po něm v smrti pohřbeni budou, a vdovy jeho nebudou ho plakati.
16 他虽积蓄银子如尘沙， 预备衣服如泥土；
Nashromáždí-li jako prachu stříbra, a jako bláta najedná-li šatů:
17 他只管预备，义人却要穿上； 他的银子，无辜的人要分取。
Co najedná, to spravedlivý obleče, a stříbro nevinný rozdělí.
18 他建造房屋如虫做窝， 又如守望者所搭的棚。
Vystaví-li jako Arktura dům svůj, bude však jako bouda, kterouž udělal strážný.
19 他虽富足躺卧，却不得收殓， 转眼之间就不在了。
Bohatý když umře, nebude pochován; pohledí někdo, anť ho není.
20 惊恐如波涛将他追上； 暴风在夜间将他刮去。
Postihnou jej hrůzy jako vody, v noci kradmo zachvátí ho vicher.
21 东风把他飘去， 又刮他离开本处。
Pochytí jej východní vítr, a odejde, nebo vichřicí uchvátí jej z místa jeho.
22 神要向他射箭，并不留情； 他恨不得逃脱 神的手。
Takové věci na něj dopustí Bůh bez lítosti, ačkoli před rukou jeho prudce utíkati bude.
23 人要向他拍掌， 并要发叱声，使他离开本处。
Tleskne nad ním každý rukama svýma, a ckáti bude z místa svého.
