约伯记 17
1 我的心灵消耗，我的日子灭尽； 坟墓为我预备好了。
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 真有戏笑我的在我这里， 我眼常见他们惹动我。
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 愿主拿凭据给我，自己为我作保。 在你以外谁肯与我击掌呢？
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 因你使他们心不明理， 所以你必不高举他们。
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 控告他的朋友、以朋友为可抢夺的， 连他儿女的眼睛也要失明。
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 神使我作了民中的笑谈； 他们也吐唾沫在我脸上。
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 我的眼睛因忧愁昏花； 我的百体好像影儿。
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 正直人因此必惊奇； 无辜的人要兴起攻击不敬虔之辈。
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 然而，义人要持守所行的道； 手洁的人要力上加力。
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 至于你们众人，可以再来辩论吧！ 你们中间，我找不着一个智慧人。
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 我的日子已经过了； 我的谋算、我心所想望的已经断绝。
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 他们以黑夜为白昼， 说：亮光近乎黑暗。
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 若对朽坏说：你是我的父； 对虫说：你是我的母亲姊妹；
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 这样，我的指望在哪里呢？ 我所指望的谁能看见呢？
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
