< 约伯记 13 >
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
7 你们要为 神说不义的话吗? 为他说诡诈的言语吗?
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 他查出你们来,这岂是好吗? 人欺哄人,你们也要照样欺哄他吗?
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 他的尊荣岂不叫你们惧怕吗? 他的惊吓岂不临到你们吗?
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 你们以为可记念的箴言是炉灰的箴言; 你们以为可靠的坚垒是淤泥的坚垒。
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 你们不要作声,任凭我吧! 让我说话,无论如何我都承当。
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 我何必把我的肉挂在牙上, 将我的命放在手中。
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
15 他必杀我;我虽无指望, 然而我在他面前还要辩明我所行的。
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
16 这要成为我的拯救, 因为不虔诚的人不得到他面前。
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
17 你们要细听我的言语, 使我所辩论的入你们的耳中。
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
19 有谁与我争论, 我就情愿缄默不言,气绝而亡。
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 就是把你的手缩回,远离我身; 又不使你的惊惶威吓我。
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 这样,你呼叫,我就回答; 或是让我说话,你回答我。
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 我的罪孽和罪过有多少呢? 求你叫我知道我的过犯与罪愆。
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 你要惊动被风吹的叶子吗? 要追赶枯干的碎秸吗?
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 也把我的脚上了木狗, 并窥察我一切的道路, 为我的脚掌划定界限。
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.