约伯记 11
1 拿玛人琐法回答说：
A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:
2 这许多的言语岂不该回答吗？ 多嘴多舌的人岂可称为义吗？
Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?
3 你夸大的话岂能使人不作声吗？ 你戏笑的时候岂没有人叫你害羞吗？
Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.
4 你说：我的道理纯全； 我在你眼前洁净。
Nebo jsi řekl: Èisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.
5 惟愿 神说话； 愿他开口攻击你，
Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,
6 并将智慧的奥秘指示你； 他有诸般的智识。 所以当知道 神追讨你 比你罪孽该得的还少。
Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.
7 你考察就能测透 神吗？ 你岂能尽情测透全能者吗？
Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?
Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš? (Sheol h7585)
9 其量比地长， 比海宽。
Delší jest míra její než země, a širší než moře.
10 他若经过，将人拘禁， 招人受审，谁能阻挡他呢？
Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?
11 他本知道虚妄的人； 人的罪孽，他虽不留意，还是无所不见。
Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?
12 空虚的人却毫无知识； 人生在世好像野驴的驹子。
Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.
13 你若将心安正， 又向主举手；
Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;
14 你手里若有罪孽， 就当远远地除掉， 也不容非义住在你帐棚之中。
Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:
15 那时，你必仰起脸来毫无斑点； 你也必坚固，无所惧怕。
Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.
16 你必忘记你的苦楚， 就是想起也如流过去的水一样。
Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.
17 你在世的日子要比正午更明， 虽有黑暗仍像早晨。
K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.
18 你因有指望就必稳固， 也必四围巡查，坦然安息。
Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.
19 你躺卧，无人惊吓， 且有许多人向你求恩。
A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.
20 但恶人的眼目必要失明。 他们无路可逃； 他们的指望就是气绝。
Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.
