约伯记 10
1 我厌烦我的性命， 必由着自己述说我的哀情； 因心里苦恼，我要说话，
Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2 对 神说：不要定我有罪， 要指示我，你为何与我争辩？
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3 你手所造的， 你又欺压，又藐视， 却光照恶人的计谋。 这事你以为美吗？
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4 你的眼岂是肉眼？ 你查看岂像人查看吗？
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5 你的日子岂像人的日子， 你的年岁岂像人的年岁，
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6 就追问我的罪孽， 寻察我的罪过吗？
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7 其实，你知道我没有罪恶， 并没有能救我脱离你手的。
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8 你的手创造我，造就我的四肢百体， 你还要毁灭我。
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9 求你记念—制造我如抟泥一般， 你还要使我归于尘土吗？
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10 你不是倒出我来好像奶， 使我凝结如同奶饼吗？
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11 你以皮和肉为衣给我穿上， 用骨与筋把我全体联络。
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12 你将生命和慈爱赐给我； 你也眷顾保全我的心灵。
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13 然而，你待我的这些事早已藏在你心里； 我知道你久有此意。
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14 我若犯罪，你就察看我， 并不赦免我的罪孽。
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15 我若行恶，便有了祸； 我若为义，也不敢抬头， 正是满心羞愧， 眼见我的苦情。
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16 我若昂首自得，你就追捕我如狮子， 又在我身上显出奇能。
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17 你重立见证攻击我， 向我加增恼怒， 如军兵更换着攻击我。
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18 你为何使我出母胎呢？ 不如我当时气绝，无人得见我；
Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19 这样，就如没有我一般， 一出母胎就被送入坟墓。
A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20 我的日子不是甚少吗？ 求你停手宽容我， 叫我在往而不返之先— 就是往黑暗和死荫之地以先— 可以稍得畅快。
Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22 那地甚是幽暗，是死荫混沌之地； 那里的光好像幽暗。
Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
