耶利米书 6
1 便雅悯人哪，你们要逃出耶路撒冷， 在提哥亚吹角， 在伯·哈基琳立号旗； 因为有灾祸与大毁灭从北方张望。
Shromažďte se, synové Beniaminovi, z prostředku Jeruzaléma, a v Tekoa trubte trubou, a nad Betkarem vyzdvihněte korouhev; nebo viděti zlé od půlnoci, a potření veliké.
2 那秀美娇嫩的锡安女子， 我必剪除。
Panně krásné a rozkošné připodobnil jsem byl dceru Sionskou.
3 牧人必引他们的羊群到她那里， 在她周围支搭帐棚， 各在自己所占之地使羊吃草。
Ale přitáhnou k ní pastýři s stády svými, rozbijí proti ní stany vůkol, spase každý místo své.
4 你们要准备攻击她。 起来吧，我们可以趁午时上去。 哀哉！日已渐斜， 晚影拖长了。
Vyzdvihněte proti ní válku, vstaňte a přitrhněme o poledni. Běda nám, že pomíjí den, že se roztáhli stínové večerní.
5 起来吧，我们夜间上去， 毁坏她的宫殿。
Vstaňte a přitrhněme v noci, a zkazme paláce její.
6 因为万军之耶和华如此说： 你们要砍伐树木， 筑垒攻打耶路撒冷。 这就是那该罚的城， 其中尽是欺压。
Takto zajisté praví Hospodin zástupů: Nasekejte dříví, a zdělejte proti Jeruzalému náspy. Toť jest to město, kteréž navštíveno býti musí; což ho koli, jen nátisk jest u prostřed něho.
7 井怎样涌出水来， 这城也照样涌出恶来； 在其间常听见有强暴毁灭的事， 病患损伤也常在我面前。
Jakož studnice vypryšťuje vodu svou, tak ono vypryšťuje zlost svou. Nátisk a zhoubu slyšeti v něm před oblíčejem mým ustavičně, bolest i bití.
8 耶路撒冷啊，你当受教， 免得我心与你生疏， 免得我使你荒凉， 成为无人居住之地。
Usmysl sobě, ó Jeruzaléme, aby se neodloučila duše má od tebe, abych tě neobrátil v pustinu, v zemi nebydlitelnou.
9 万军之耶和华曾如此说： 敌人必掳尽以色列剩下的民， 如同摘净葡萄一样。 你要像摘葡萄的人摘了又摘，回手放在筐子里。
Takto praví Hospodin zástupů: Jistě paběrovati budou jako vinný kmen ostatek Izraele, říkajíce: Sahej rukou svou jako ten, kterýž víno zbírá do putny.
10 现在我可以向谁说话作见证，使他们听呢？ 他们的耳朵未受割礼，不能听见。 看哪，耶和华的话他们以为羞辱， 不以为喜悦。
Komuž mluviti budu, a kým osvědčovati, aby slyšeli? Aj, neobřezané jsou uši jejich, tak že nemohou pozorovati; aj, slovo Hospodinovo mají v posměchu, a nemají líbosti v něm.
11 因此我被耶和华的忿怒充满，难以含忍。 我要倾在街中的孩童和聚会的少年人身上， 连夫带妻， 并年老的与日子满足的都必被擒拿。
Protož plný jsem prchlivosti Hospodinovy, ustal jsem, drže ji v sobě. Vylita bude i na maličké vně, spolu i na shromáždění mládenců, ovšem pak muž s ženou jat bude, stařec s kmetem.
12 他们的房屋、田地， 和妻子都必转归别人； 我要伸手攻击这地的居民。 这是耶和华说的。
A dostanou se domové jejich jiným, též pole i ženy, když vztáhnu ruku svou na obyvatele této země, dí Hospodin.
13 因为他们从最小的到至大的都一味地贪婪， 从先知到祭司都行事虚谎。
Od nejmenšího zajisté z nich, až do největšího z nich, všickni napořád vydali se v lakomství, anobrž od proroka až do kněze všickni napořád provodí faleš.
14 他们轻轻忽忽地医治我百姓的损伤， 说：平安了！平安了！ 其实没有平安。
A hojí potření dcery lidu mého povrchu, říkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje.
15 他们行可憎的事知道惭愧吗？ 不然，他们毫不惭愧， 也不知羞耻。 因此，他们必在仆倒的人中仆倒； 我向他们讨罪的时候， 他们必致跌倒。 这是耶和华说的。
Styděli-liž se pak co proto, že ohavnost páchali? Aniž se lid co styděl, aniž jich proroci k zahanbení přivesti uměli. Protož padnou mezi padajícími; v čas, v němž je navštívím, klesnou, praví Hospodin.
16 耶和华如此说： 你们当站在路上察看， 访问古道， 哪是善道，便行在其间； 这样，你们心里必得安息。 他们却说：我们不行在其间。
Když takto říkával Hospodin: Zastavte se na cestách, a pohleďte, a vyptejte se na stezky staré, která jest cesta dobrá, i choďte po ní, a naleznete odpočinutí duši své, tedy říkávali: Nebudeme choditi.
17 我设立守望的人照管你们， 说：要听角声。 他们却说：我们不听。
Když jsem pak ustanovil nad vámi strážné, řka: Mějtež pozor na zvuk trouby, tedy říkávali: Nebudeme pozorovati.
18 列国啊，因此你们当听！ 会众啊，要知道他们必遭遇的事。
Protož slyšte, ó národové, a poznej, ó shromáždění, co se děje mezi nimi.
19 地啊，当听！ 我必使灾祸临到这百姓， 就是他们意念所结的果子； 因为他们不听从我的言语， 至于我的训诲，他们也厌弃了。
Slyš, ó země: Aj, já uvedu zlé na lid tento, ovoce myšlení jejich, proto že nepozorují slov mých, ani zákona mého, ale jím pohrdají.
20 从示巴出的乳香， 从远方出的菖蒲 奉来给我有何益呢？ 你们的燔祭不蒙悦纳； 你们的平安祭，我也不喜悦。
K čemuž mi kadidlo z Sáby přichází, a vonná třtina výborná z země daleké? Zápalů vašich nelibuji sobě, aniž oběti vaše jsou mi příjemné.
21 所以耶和华如此说： 我要将绊脚石放在这百姓前面。 父亲和儿子要一同跌在其上； 邻舍与朋友也都灭亡。
Protož takto praví Hospodin: Aj, já nakladu lidu tomuto úrazů, a zurážejí se o ně otcové, tolikéž i synové, soused i bližní jeho, a zahynou.
22 耶和华如此说： 看哪，有一种民从北方而来， 并有一大国被激动，从地极来到。
Takto praví Hospodin: Aj, lid přitáhne z země půlnoční, a národ veliký povstane od končin země.
23 他们拿弓和枪， 性情残忍，不施怜悯； 他们的声音像海浪匉訇。 锡安城啊， 他们骑马都摆队伍， 如上战场的人要攻击你。
Lučiště i kopí pochytí, každý ukrutný bude, a neslitují se. Hlas jejich jako moře zvučeti bude, a na koních jezditi budou, zšikovaní jako muž k boji, proti tobě, ó dcero Sionská.
24 我们听见他们的风声，手就发软； 痛苦将我们抓住， 疼痛仿佛产难的妇人。
Jakž uslyšíme pověst o něm, opadnou ruce naše; ssoužení zachvátí nás, a bolest jako rodičku.
25 你们不要往田野去， 也不要行在路上， 因四围有仇敌的刀剑和惊吓。
Nevycházejte na pole, a na cestu nechoďte; nebo meč nepřítele a strach jest vůkol.
26 我民哪，应当腰束麻布，滚在灰中。 你要悲伤，如丧独生子痛痛哭号， 因为灭命的要忽然临到我们。
Ó dcero lidu mého, přepaš se žíní, a válej se v popele. Vydej se v kvílení, jako po synu jednorozeném, v kvílení přehořké; nebo náhle přitáhne zhoubce na nás.
27 我使你在我民中为高台，为保障， 使你知道试验他们的行动。
Dal jsem tě za věži v lidu tvém, a za baštu, abys spatřoval a zkušoval cesty jejich.
28 他们都是极悖逆的， 往来谗谤人。 他们是铜是铁， 都行坏事。
Všickni jsou z zarputilých nejzarputilejší, chodí jako utrhač, jsou ocel a železo, všickni napořád zhoubcové jsou.
29 风箱吹火，铅被烧毁； 他们炼而又炼，终是徒然； 因为恶劣的还未除掉。
Prahnou měchy, od ohně mizí olovo, nadarmo ustavičně přepaluje zlatník; nebo zlé věci nemohou býti odděleny.
30 人必称他们为被弃的银渣， 因为耶和华已经弃掉他们。
Stříbrem falešným nazovou je, nebo Hospodin zavrhl je.
