以赛亚书 64

1 愿你裂天而降； 愿山在你面前震动—

Ó bys protrhl nebesa a sstoupil, aby se od přítomnosti tvé hory rozplynouti musily,

2 好像火烧干柴， 又像火将水烧开， 使你敌人知道你的名， 使列国在你面前发颤！

(Jako od rozníceného ohně rozpouštějícího voda vře), abys v známost uvedl jméno své nepřátelům svým, a aby se před tváří tvou národové třásli;

3 你曾行我们不能逆料可畏的事。 那时你降临，山岭在你面前震动。

Jako když jsi činil hrozné věci, jichž jsme se nenadáli, sstoupil jsi, před oblíčejem tvým hory se rozplývaly;

4 从古以来，人未曾听见、未曾耳闻、未曾眼见 在你以外有什么神为等候他的人行事。

Čehož se od věků neslýchalo, a ušima nepochopilo, oko nevídalo Boha kromě tebe, aby tak činil tomu, kterýž naň očekává.

5 你迎接那欢喜行义、记念你道的人； 你曾发怒，我们仍犯罪； 这景况已久，我们还能得救吗？

Vyšel jsi vstříc tomu, kdož ochotně činí spravedlnost, a na cestách tvých na tě se rozpomínali. Aj, ty rozhněvals se, proto že jsme hřešili na nich ustavičně, a však zachováni budeme,

6 我们都像不洁净的人； 所有的义都像污秽的衣服。 我们都像叶子渐渐枯干； 我们的罪孽好像风把我们吹去。

Ačkoli jsme jako nečistý my všickni, a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše. Pročež pršíme jako list my všickni, a nepravosti naše jako vítr zachvacují nás.

7 并且无人求告你的名； 无人奋力抓住你。 原来你掩面不顾我们， 使我们因罪孽消化。

Nadto není žádného, ješto by vzýval jméno tvé, a probudil se k tomu, aby se chopil tebe, aspoň když jsi skryl tvář svou před námi, a způsobil to, abychom mizeli pro nepravosti naše.

8 耶和华啊，现在你仍是我们的父！ 我们是泥，你是窑匠； 我们都是你手的工作。

Ale již, ó Hospodine, ty jsi otec náš, my hlina, ty pak učinitel náš, a tak jsme všickni dílo ruky tvé.

9 耶和华啊，求你不要大发震怒， 也不要永远记念罪孽。 求你垂顾我们， 我们都是你的百姓。

Nehněvejž se tak velmi, Hospodine, aniž se na věky rozpomínej na nepravost. Ó vzhlédniž, prosíme, všickni my lid tvůj jsme.

10 你的圣邑变为旷野。 锡安变为旷野； 耶路撒冷成为荒场。

Města svatosti tvé obrácena jsou v poušť, Sion v poušť, i Jeruzalém v pustinu obrácen.

11 我们圣洁华美的殿— 就是我们列祖赞美你的所在被火焚烧； 我们所羡慕的美地尽都荒废。

Dům svatosti naší a okrasy naší, v kterémž tě chválívali otcové naši, ohněm zkažen, a cožkoli jsme měli nejvzácnějšího, jest popléněno.

12 耶和华啊，有这些事，你还忍得住吗？ 你仍静默使我们深受苦难吗？

I zdaliž pro ty věci, Hospodine, se zdržíš? Mlčeti a nás tak velmi trápiti budeš?