传道书 1
1 在耶路撒冷作王、大卫的儿子、传道者的言语。
Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.
2 传道者说：虚空的虚空， 虚空的虚空，凡事都是虚空。
Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.
3 人一切的劳碌， 就是他在日光之下的劳碌，有什么益处呢？
Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?
4 一代过去，一代又来， 地却永远长存。
Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.
5 日头出来，日头落下， 急归所出之地。
Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.
6 风往南刮，又向北转， 不住地旋转，而且返回转行原道。
Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.
7 江河都往海里流，海却不满； 江河从何处流，仍归还何处。
Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.
8 万事令人厌烦， 人不能说尽。 眼看，看不饱； 耳听，听不足。
Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.
9 已有的事后必再有； 已行的事后必再行。 日光之下并无新事。
Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.
10 岂有一件事人能指着说这是新的？ 哪知，在我们以前的世代早已有了。
Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.
11 已过的世代，无人记念； 将来的世代，后来的人也不记念。
Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.
12 我传道者在耶路撒冷作过以色列的王。
Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,
13 我专心用智慧寻求、查究天下所做的一切事，乃知 神叫世人所经练的是极重的劳苦。
A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)
14 我见日光之下所做的一切事，都是虚空，都是捕风。
Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.
15 弯曲的，不能变直； 缺少的，不能足数。
Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.
16 我心里议论说：我得了大智慧，胜过我以前在耶路撒冷的众人，而且我心中多经历智慧和知识的事。
Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.
17 我又专心察明智慧、狂妄，和愚昧，乃知这也是捕风。
I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.
18 因为多有智慧，就多有愁烦； 加增知识的，就加增忧伤。
Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.
