哥林多后书 2

1 我自己定了主意再到你们那里去，必须大家没有忧愁。

Přál jsem si však, aby vám můj příjezd přinesl jen radost a ne rozpaky jako posledně.

2 倘若我叫你们忧愁，除了我叫那忧愁的人以外，谁能叫我快乐呢？

Kdyby vás měla moje návštěva opět zarmoutit, nemohl bych z našeho setkání mít ani já žádnou radost.

3 我曾把这事写给你们，恐怕我到的时候，应该叫我快乐的那些人，反倒叫我忧愁。我也深信，你们众人都以我的快乐为自己的快乐。

V tomto smyslu jsem vám také posledně psal, abyste dali všechno do pořádku dřív, než zase přijedu, aby naše shledání nebylo už ničím kaleno. Pevně věřím, že mne nezklamete – vždyť vím, že ani vás by netěšilo, kdybych k vám měl přijet sklíčen a nerad.

4 我先前心里难过痛苦，多多地流泪，写信给你们，不是叫你们忧愁，乃是叫你们知道我格外地疼爱你们。

Věřte mi, že ani mně nepůsobilo žádné potěšení psát vám takový dopis. Dělal jsem to s velmi těžkým srdcem – a proč to nepřiznat, dokonce jsem přitom plakal. Nechtěl jsem vás ranit, právě naopak, chtěl jsem vám ukázat, jak vroucně vás mám rád a jak mi na vás záleží.

5 若有叫人忧愁的，他不但叫我忧愁，也是叫你们众人有几分忧愁。我说几分，恐怕说得太重。

Jestliže mi dal někdo příčinu k zármutku, neublížil ani tolik mně samotnému, jako v jistém smyslu všem vám.

6 这样的人受了众人的责罚也就够了，

Myslím, že už je potrestán víc než dost;

7 倒不如赦免他，安慰他，免得他忧愁太过，甚至沉沦了。

teď mu zase ukažte ochotu odpustit a povzbuďte ho, aby nezahořkl a nepropadl beznaději.

8 所以我劝你们，要向他显出坚定不移的爱心来。

Přijměte ho zase s láskou mezi sebe. Můj dopis měl, abych tak řekl, vyzkoušet, jakou mám autoritu. Komu však odpustíte vy, tomu odpouštím i já. Osobně tu věc mám už za vyřízenou, ale chcete-li to výslovně slyšet, tedy ano, odpouštím mu podle Kristova příkazu. Mějme se na pozoru, abychom setrváváním v hněvu nespolkli satanovo vnadidlo – však víme dobře, o co mu jde.

9 为此我先前也写信给你们，要试验你们，看你们凡事顺从不顺从。

10 你们赦免谁，我也赦免谁。我若有所赦免的，是在基督面前为你们赦免的，

11 免得撒但趁着机会胜过我们，因我们并非不晓得他的诡计。

12 我从前为基督的福音到了特罗亚，主也给我开了门。

Když jsem dorazil do Troady, našel jsem tam pro své poselství o Kristu velice dychtivé posluchače.

13 那时，因为没有遇见兄弟提多，我心里不安，便辞别那里的人往马其顿去了。

Znepokojilo mne však, že jsem se tam nesetkal s Titem, svým milým spolupracovníkem. Neměl jsem stání, musel jsem se s Troadskými rozloučit a pokračovat dál do Makedonie, abych zjistil, co s ním je.

14 感谢 神！常率领我们在基督里夸胜，并借着我们在各处显扬那因认识基督而有的香气。

Nemohu si pomoci, znovu musím děkovat Bohu, že se na nás prokazuje jeho vítězná moc a že poznání Boha můžeme šířit okolo sebe jako vzácnou vůni.

15 因为我们在 神面前，无论在得救的人身上或灭亡的人身上，都有基督馨香之气。

My jsme – obrazně řečeno – kadidlem, které Kristus zapaluje Bohu a jehož vůně se rozlévá mezi všechny lidi, ať patří do tábora Božího, nebo do tábora Bohu nepřátelského.

16 在这等人，就作了死的香气叫他死；在那等人，就作了活的香气叫他活。这事谁能当得起呢？

S ní vdechují jedni život a druzí smrt. Ale kdo je k tomu způsobilý?

17 我们不像那许多人，为利混乱 神的道；乃是由于诚实，由于 神，在 神面前凭着基督讲道。

My nejsme jako kramáři, kteří si z církevní funkce udělali výnosné řemeslo. Naší ctí je vyřizovat nezištně to, co nám bylo Bohem uloženo jako Kristovým služebníkům, s vědomím, že on nás stále vidí.