詩篇 64

1 達味詩歌，交與樂官。 天主，求您傾聽我哀訴的聲音，從仇敵的恐嚇中保全我生命。

Přednímu z kantorů, žalm Davidův. Slyš, ó Bože, hlas můj, když naříkám, před hrůzou nepřítele ostříhej života mého.

2 求您掩護我遠離惡人的陰險，使我脫免作奸犯科者的暴亂；

Skrej mne před úklady zlostníků, před zbouřením těch, kteříž páší nepravost,

3 他們磨礪自己的舌頭有如刀劍，他們吐出有毒的語言有如弓箭：

Kteříž naostřili jako meč jazyk svůj, naměřili střelu svou, řeč přehořkou.

4 暗地裏向無辜的人擊撾，肆無忌憚，突然將他刺殺。

Aby stříleli z skrýší na upřímého; nenadále naň vystřelují, aniž se koho bojí.

5 他們彼此激勵行惡，互相商議暗佈羅網；說：看見我們的究竟是誰？

Zatvrzují se ve zlém, smlouvají se, jak by poléci mohli osídla, a říkají: Kdo je spatří?

6 誰能查出我們的邪思﹖我們已作成精密陰謀，走近的人必墜入深溝。

Vyhledávají snažně nešlechetnosti, hyneme od ran přelstivých; takť vnitřnost a srdce člověka hluboké jest.

7 但是，天主必要用箭射擊他們，他們必要突然身受創痕。

Ale jakž Bůh vystřelí na ně prudkou střelu, poraženi budou.

8 他們的舌頭必使自己跌仆，凡見到他們的人都必搖頭。

A ku pádu je přivede vlastní jazyk jejich; vzdálí se jich každý, kdož by je viděl.

9 眾人要恐懼，要傳述天主的作為，他們也都要細心默思他的事跡。

I budou se báti všickni lidé, a ohlašovati skutek Boží, a k srozumívání dílu jeho příčinu dadí.

10 義人必要喜樂於上主，向他投靠，心地正直的人，必要因此而歡躍。

Spravedlivý pak veseliti se bude v Hospodinu, a v něm doufati, anobrž chlubiti se budou všickni, kteříž jsou upřímého srdce.