詩篇 42

1 科辣黑後裔的訓誨，交與樂官。 天主，我的心靈渴慕你，好像牝鹿渴慕溪水。

Přednímu zpěváku z synů Chóre, žalm vyučující. Jakož jelen řve, dychtě po tekutých vodách, tak duše má řve k tobě, ó Bože.

2 我的心靈渴慕天主，生活的天主：我何時能目睹天主的儀容？

Žízní duše má Boha, Boha živého, a říká: Skoro-liž půjdu, a ukáži se před oblíčejem Božím?

3 有人終日向我說：你的天主在那裏？我的眼淚竟變成了我晝夜的飲食。

Slzy mé jsou mi místo chleba dnem i nocí, když mi říkají každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?

4 我想起昔日周旋在歡樂的群眾裏，在群眾歡呼讚頌的歌聲裏，他們朝覲天主聖殿時，我的心不免感到憂傷哀悲，

Na to když se rozpomínám, téměř duši svou sám v sobě vylévám, že jsem chodíval s mnohými, a ubírával jsem se s nimi do domu Božího s hlasitým zpíváním, a díkčiněním v zástupu plésajících.

5 我的靈魂，你為何悲傷，為何憂苦？期望天主！因為我還要向祂頌祝，因為祂是我的救援，我的天主。

Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu, i hojné spasení tváři jeho.

6 我自約旦地，從赫爾孟山，由小丘陵，一想起你來，我的靈魂即惴惴不寧。

Můj Bože, jak tesklí duše má! Protož se na tě rozpomínám v krajině Jordánské a Hermonské, na hoře Mitsar.

7 在你瀑布的巨聲下，深淵與深淵哈唱；你所有的洪濤巨浪，都沖擊在我身上。

Propast propasti se ozývá k hlučení trub tvých, všecka vlnobití tvá a rozvodnění tvá na mne se svalila.

8 但願上主在白晝頒賜祂的恩愛慈惠，我夜間向賜我生命的天主歌頌讚美！

Věřím však, žeť mi udělí ve dne Hospodin milosrdenství svého, a v noci písnička jeho se mnou, a modlitba má k Bohu života mého.

9 我對天主說：我的磐石你為何將我遺忘？為何我應常在仇人的壓迫下徘徊沮喪？

Dím k Bohu silnému, skále své: Pročež jsi zapomenul se nade mnou? Proč pro ssoužení od nepřítele v smutku mám choditi?

10 我仇敵欺凌我時，我覺得痛入骨髓，他們終日對我說：「你的天主在那裏？」

Jako rána v kostech mých jest to, když mi utrhají nepřátelé moji, říkajíce mi každého dne: Kdež jest Bůh tvůj?

11 我的靈魂，你為何悲傷，為何憂苦？期望天主！因為我還要向祂頌祝，因為天主是我的救援，是我的天主

Proč jsi smutná, duše má, a proč se kormoutíš ve mně? Posečkej na Boha, neboť ještě vyznávati jej budu; onť jest hojné spasení tváři mé a Bůh můj.