詩篇 41

1 達味詩歌，交與樂官。 眷顧貧窮人的人，真是有福，患難時日，他必蒙上主救助。

Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Blahoslavený, kdož prozřetelný soud činí o chudém; v den zlý vysvobodí jej Hospodin.

2 上主必保護他，賜他生存，在世上蒙福，決不將他交給他的仇敵而任敵所欲。

Hospodin ho ostřeže, a obživí jej; blažený bude na zemi, aniž ho vydá líbosti nepřátel jeho.

3 他呻吟床榻，上主給他支援，他患病時，必使他轉危為安。

Hospodin ho na ložci ve mdlobě posilí, všecko ležení jeho v nemoci jeho promění.

4 我曾哀求你：上主，求你憐憫我」，求你治癒我，因為我得罪了你。

Já řekl jsem: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav duši mou, nebo jsem tobě zhřešil.

5 我的仇敵反而惡言辱罵我說：「他何時死，他的名字幾時泯滅？

Nepřátelé moji mluvili zle o mně, řkouce: Skoro-liž umřel, a zahyne jméno jeho?

6 前來訪我的人，只以虛言相待，其實是心懷惡意，出去便說出來。

A jestliže kdo z nich přichází, aby mne navštívil, pochlebenství mluví; srdce jeho sbírá sobě nepravost, a vyjda ven, roznáší ji.

7 恨我的人，個個竊竊私議，咒我遭殃生疾：

Sšeptávají se spolu proti mně všickni, kteříž mne nenávidí, a přičítají mi zlé věci, říkajíce:

8 願他身患惡疾! 願他一病不起！

Pomsta pro nešlechetnost přichytila se ho, a kdyžtě se složil nepovstaneť zase.

9 連我素來信賴的知心友好，吃過我飯的人，也舉腳踢我。

Také i ten, s nímž jsem byl v přátelství, jemuž jsem se dověřoval, a kterýž jídal chléb můj, pozdvihl paty proti mně.

10 上主，求你可憐我，使我病除，為使我能對他們加以復仇。

Ale ty, Hospodine, smiluj se nade mnou, a pozdvihni mne, a odplatím jim;

11 我以此作為你真愛我的記號：就是不讓我的敵人向我誇耀；

Abych odtud poznal, že mne sobě libuješ, když by se neradoval nade mnou nepřítel můj.

12 你時常保持我無災無難，使我永遠站在你的面前。

Mne pak v upřímnosti mé zachováš, a postavíš před oblíčejem svým na věky.

13 願上主，以色列天主，受讚頌，自永遠直到永遠，阿們，阿們

Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský, od věků až na věky, Amen i Amen.