< 詩篇 17 >
1 【無辜者的懇禱】上主,請靜聽我的伸訴,俯聽我的呼號,請傾聽我出自絕虛偽唇舌的祈禱。
Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.
2 願我的案件在你面前判決,願你的眼睛細察何為清白!
Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.
3 任你考驗我的心靈,夜間來視察我,以火鍛鍊我,你總找不到我的邪惡。因我的口總未像人一樣犯了罪過。
Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.
Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.
5 我的雙腳緊隨了你的腳印,我的腳步決不致蹣跚不定。
Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.
6 天主,我向你呼號,請你回答我,求你側耳聽我,俯聽我的祈禱。
Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.
7 請你彰現你奇妙的慈愛,將投奔到你身右邊的人,從敵人的危害中救出來。
Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.
8 求你護衛我有如眼中的瞳仁,在你雙翼的庇護下叫我藏身,
Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,
Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,
10 他們關閉了鐵石的心腸,口中語言盡是誇大狂妄,
Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.
11 他們的腳步現已把我緊逼,瞪著眼務要將我推倒在地。
Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.
12 他們好似急於掠食的猛獅,他們又如伏在暗處的壯獅。
Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.
13 上主,起來迎擊制服我的仇讎,上主揮動利劍救我脫離惡徒。
Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,
14 上主,求你親手將他們治死,殺死他們,使他們離開此世,滅絕他們,使他們不再呼吸。求你使義人享用你的財富,使他們的子女也心滿意足,再把剩餘的給自己的子女。
Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Čímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.
15 我因我的正義能享見你的聖顏,我醒來得能盡情欣賞你的慈面
Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.