詩篇 144

1 上主，我的磐石，他應該常受頌讚！他教我的手能鬥，教我的指能戰。

Davidův. Požehnaný Hospodin skála má, kterýž učí ruce mé boji, a prsty mé bitvě.

2 他是我的力量，我的堡壘，他是我的干城，我的救主，我的盾牌及我的避難所，他使萬民都來屈服於我。

Milosrdenství mé a hrad můj, útočiště mé, vysvoboditel můj, a štít můj, protož v něhoť já doufám; onť mi podmaňuje lidi.

3 上主，世人算什麼，您竟眷顧他，人子算什麼您竟懷念他？

Hospodine, co jest člověk, že se znáš k němu, a syn člověka, že ho sobě tak vážíš?

4 世人不過像一口氣，他的歲月如影消逝。

Člověk marnosti podobný jest, dnové jeho jako stín pomíjející.

5 上主，求您將天低垂，親自降凡，您一觸摸群山，群山立即冒煙。

Hospodine, nakloň svých nebes a sstup, dotkni se hor, a kouřiti se budou.

6 求您發出閃電，將敵人驅散，求您把箭射出，使他們混亂。

Sešli hromobití a rozptyl je, vypusť střely své a poraz je.

7 求您自高處伸出您的手，救拔我，求您由洪水和外人手中，拯救我！

Vztáhni ruku svou s výsosti, vysvoboď mne, a vytrhni mne z vod mnohých, z ruky cizozemců.

8 他們的口舌只說虛言謊語，只是為發假誓而舉起右手。

Jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich jest pravice lživá.

9 天主，我要向您高唱新曲，我要彈十絃琴向您詠奏。

Bože, píseň novou zpívati budu tobě na loutně, a na desíti strunách žalmy tobě prozpěvovati,

10 是您賜給君王獲得了勝利，是您拯救了您的僕人達味。

Dávajícímu vítězství králům, a vysvobozujícímu Davida, služebníka svého od meče vražedlného.

11 求您由凶險的刀劍救拔我，求您由外人的手掌拯救我！他們的口舌只說虛言謊語，只是為發假誓而舉起右手。

Vysvoboď mne, a vytrhni mne z ruky cizozemců, jejichž ústa mluví marnost, a pravice jejich pravice lživá.

12 願我們的兒子們，從幼就像茂盛的果樹，願我們的女兒們，像宮殿中雕刻的砥柱！

Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.

13 願我們倉廩裡的各種食糧常滿，願我們牧場上的羊群，蕃殖億萬！

Špižírny naše plné ať vydávají všelijaké potravy; dobytek náš ať rodí na tisíce, a na deset tisíců v stájích našich.

14 願我們的牲畜常滿載重量，城牆沒有缺口也沒有逃亡，我們的街市中也沒有悲傷。

Volové naši ať jsou vytylí; ať není vpádu ani zajetí, ani naříkání na ulicích našich.

15 身逢這些福樂的百姓，真是有福，認上主為天主的人民，真是有福。

Blahoslavený lid, jemuž se tak děje, blahoslavený ten lid, jehož Hospodin Bohem jest.