詩篇 142

1 我高聲向上主呼求， 我高聲向天主求助。

Vyučující Davidův, když byl v jeskyni, modlitba jeho. Hlasem svým k Hospodinu volám, hlasem svým Hospodinu pokorně se modlím.

2 我向他傾吐我的愁苦，我向他陳訴我的憂慮。

Vylévám před oblíčejem jeho žádost svou, a ssoužení své před ním oznamuji.

3 當我精神愁苦的時候，惟有您知悉我的路途。在我行走的道路途中；他們給我設下陷阱。

Když se úzkostmi svírá ve mně duch můj, ty znáš stezku mou; na cestě, po kteréžkoli chodím, osídlo mi ukryli.

4 我向右觀察細看，沒有一個熟悉我的人！沒有一人我可投奔，沒有一人為我操心。

Ohlédám-li se na pravo, a patřím, není, kdo by mne znáti chtěl; zhynulo útočiště mé, není, kdo by se ujal o život můj.

5 上主，我今呼號說：你是我的避難所，在這活人的地方，你就是我的福爵。

K tobě volám, Hospodine, říkaje: Ty jsi doufání mé a díl můj v zemi živých.

6 求您傾聽我的哀號，因我十分可憐無靠，求您救我脫離迫害我的人，因他們是比我強悍的人。

Pozorujž volání mého, neboť jsem zemdlen přenáramně; vysvoboď mne od těch, jenž stihají mne, nebo jsou silnější nežli já.

7 求您引領我出離監牢，好讓我讚美您的名號。義人前呼後擁歡迎我，因為您大量恩待了我。

Vyveď z žaláře duši mou, abych oslavoval jméno tvé; obstoupí mne spravedliví, když mi dobrodiní učiníš.