詩篇 137

1 當我們坐在巴比倫河畔，一起想熙雍即淚流滿面。

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

2 在那地的楊柳間，掛起我們的琴絃。

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

3 因那些俘虜我們的，要我們唱歌，那些迫害我們的，還要我們奏樂：快些來給我們唱一支熙雍的歌!

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

4 但我們身處外鄉異域，怎能謳唱上主的歌曲？

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

5 耶路撒冷！我如果將您忘掉，願我的右手枯焦！

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

6 我若不懷念您，不以耶路撒冷為喜樂，就寧願我的舌頭緊緊貼在我的上顎！

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

7 上主，求您記住厄東的子民，在耶路撒冷蒙難的時辰，他們曾喊叫說：拆毀，拆毀！夷為平地，一直見到基礎，

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

8 您只知破壞的巴比倫女子！誰若依照您加給我們的災痍，也焄樣報復於您，他就得福祺。

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

9 誰若抓起您的嬰兒幼子，摔在盤石上，他就得福祺。

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.