< 詩篇 129 >

1 從我少年,世人就與我為難,惟願以色列子民再說一遍:
Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,
2 從我少年,世人就與我為難,然而他們卻未能將我推翻。
Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.
3 又像農夫在我背上耕田,使所犁的溝畦又長又遠;
Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.
4 但上主卻公道不偏,將惡人的繩索割斷。
Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.
5 願一切仇恨熙雍的人民,個個蒙受羞辱,轉身逃遁!
Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.
6 願他們像屋頂上的禾草,尚未吐出秀穗,就已枯槁!
Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.
7 收割的人,手拿一把不滿,捆禾的人,懷抱一束不顯。
Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.
8 過路的人們不會再說:願上主的祝福臨於您們,我們奉上主名祝福您們。
Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.

< 詩篇 129 >