詩篇 127

1 若不是上主興工建屋，建築的人是徒然勞苦；若不是上主護守城堡，守城的人白白驚醒護守。

Píseň stupňů, Šalomounova. Nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo usilují ti, kteříž stavějí jej; nebude-li Hospodin ostříhati města, nadarmo bdí strážný.

2 您們很早起床盡屬徒然，每夜坐到深更圖謀打算，為了求食經過多少辛酸；唯獨天主賜所愛者安眠。

Daremnéť jest vám ráno vstávati, dlouho sedati, a jísti chléb bolesti, poněvadž Bůh dává milému svému i sen.

3 的確子女全是上主的賜予，胎兒也全是他的報酬。

Aj, dědictví od Hospodina jsou dítky, a plod života jest mzda.

4 年青少壯所生的子嗣，有如勇士手中的箭矢。

Jako střely v ruce udatného, tak jsou dítky zdárné.

5 裝滿自己箭囊的人，真有福氣，城門前爭辯，不受羞恥。

Blahoslavený muž, kterýž by jimi naplnil toul svůj; nebudouť zahanbeni, když v rozepři budou s nepřátely v branách.