< 詩篇 102 >
1 受壓迫者在憂心悲愁時,向上主訴苦訴。 上主,求您允許我的祈求,願我的呼聲上達於您!
Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2 在我蒙難時日,求您不要掩面迴避我,我呼號您時,求您側耳聽我,迅速俯允我。
Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4 我的心憔悴得枯草一般,因此我也忘記了吃我的飯。
Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6 我好像成了曠野中的淘河,我又像成了廢墟中的鴟鶚;
Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8 我的仇敵常不停地辱罵我,對我猖狂的人,指名詛咒我;
Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10 為了您的義憤與震怒,您把我舉起,將我撲拋去。
Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11 我的日月像傾斜的陰影,我的本身好像禾草枯零。
Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12 然而上主,您卻永遠常在,您的名號萬也代不衰。
Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13 求您起來,願您寬赦熙雍,因憐憫她的時日已來臨。
Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14 因您的眾僕愛惜她的石頭,他們也念念不忘她的廢壚。
Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15 上主,萬民必敬愛您的聖名,普世列王必敬愛您的光榮。
Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16 因為上主必定要重建熙雍,且要顯現於自己的光榮中。
Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17 祂必垂顧窮苦人的祈禱,也決不拒絕他們的哀號。
Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19 因上主由至高聖所俯視,由高天之上垂顧人間世,
Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21 為在熙雍傳述上主的聖名,在耶路撒冷宣揚祂的光榮。
Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22 那時萬民都要聚集在一處,諸邦列國也要來朝拜上主。
Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24 我說:我天主,莫我中年夭折,但願您的歲月永留萬代。
Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26 天地必要毀滅,而您永遠存在,萬物必要如同衣裳一樣衰敗,有如衣服更換,都要新存化代謝;
Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
28 願您僕人的子女居家安康,願他們的子孫在您前永昌。
Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.