約伯記 9
1 約伯答覆說：
Odpověděv pak Job, řekl:
2 我確實知道事情是這樣，但人怎能同天主講理﹖
I ovšem vím, žeť tak jest; nebo jak by mohl člověk spravedliv býti před Bohem silným?
3 人若願意同天主辯論，千個問題中，誰也回答不出一個。
A chtěl-li by se hádati s ním, nemohl by jemu odpovědíti ani na jedno z tisíce slov.
4 雖心中明智，力量強大，但誰能對抗天主，而保平安﹖
Moudrého jest srdce a silný v moci. Kdo zatvrdiv se proti němu, pokoje užil?
5 他可移山，山卻不知；他一發怒，山即翻轉；
On přenáší hory, než kdo shlédne, a podvrací je v prchlivosti své.
6 他振搖大地，使之脫離原處，地柱隨之搖撼震動；
On pohybuje zemí z místa jejího, tak že se třesou sloupové její.
7 他一下令，太陽即不昇起，星辰即封閉不動；
On když zapovídá slunci, nevychází, a hvězdy zapečeťuje.
8 惟有他展開天空，步行海波之上；
On roztahuje nebe sám, a šlapá po vlnách mořských.
9 他創造了北斗和參宿，昂星及南極星辰；
On učinil Arktura, Oriona, Kuřátka a hvězdy skryté na poledne.
10 他所作的大事，不可勝數。
On činí věci veliké, a to nevystižitelné a divné, jimž není počtu.
11 他由我身旁經過，我卻沒有看見；他走過去，我仍沒有發覺。
Ano jde-li mimo mne, tedy nevidím; ovšem když pomíjí, neznamenám ho.
12 他若搶奪，誰能阻擋﹖誰能問他說：「你作什麼﹖」
Tolikéž jestliže co uchvátí, kdo mu to rozkáže navrátiti? Kdo dí jemu: Co činíš?
13 天主一憤怒，決不收回。為虎作倀的，必屈伏在他以下。
Nezdržel-li by Bůh hněvu svého, klesli by před ním spolu spuntovaní, jakkoli mocní.
14 如此我怎敢回答，我怎敢措辭與他抗辯﹖
Jakž bych já tedy jemu odpovídati, a jaká slova svá proti němu vyhledati mohl?
15 縱然有理，也不敢回答，唯有哀求我的判官開恩。
Kterémuž, bych i spravedliv byl, nebudu odpovídati, ale před soudcím svým pokořiti se budu.
16 我向他呼求，縱然他答應我，我仍不相信他會聽我的呼聲。
Ač bych pak i volal, a on mi se ozval, neuvěřím, aby vyslyšel hlas můj,
17 他為了一根頭髮而折磨我，無故增加我的創傷；
Poněvadž vichřicí setřel mne, rozmnožil rány mé bez příčiny.
18 致使我不能喘一口氣，使我飽嘗苦辛。
Aniž mi dá oddechnouti, ale sytí mne hořkostmi.
19 論力量，他強而有力；論審判，誰能將他傳來﹖
Obrátil-li bych se k moci, aj, onť jest nejsilnější; pakli k soudu, kdo mi rok složí?
20 我雖自以為正義，他的口卻判定我有罪；我雖自覺無辜，他卻證明我有偏差。
Jestliže se za spravedlivého stavěti budu, ústa má potupí mne; pakli za upřímého, převráceného mne býti ukáží.
21 我是無辜的，我已不顧及我的生命，我已厭惡生活下去。
Jsem-li upřímý, nebudu věděti toho; nenáviděti budu života svého.
22 因此我說：都是一樣。善人惡人，他一概滅絕。
Jediná jest věc, pročež jsem to mluvil, že upřímého jako bezbožného on zahlazuje.
23 若天災突然降下使人猝死，他便嘲笑無罪者的絕望。
Jestliže bičem náhle usmrcuje, zkušování nevinných se posmívá;
24 大地落在惡人的手裏，蒙蔽判官臉面的，不是他，是誰呢﹖
Země dána bývá v ruku bezbožného, tvář soudců jejich zakrývá: jestliže ne on, kdož jiný jest?
25 我的日月過去比跑信的還快；疾走而過，無福樂可享。
Dnové pak moji rychlejší byli nežli posel; utekli, aniž viděli dobrých věcí.
26 急急駛過，似蘆葦船，如驟降攫食的鷹。
Pominuli jako prudké lodí, jako orlice letící na pastvu.
27 我若決意忘掉我的哀怨，改變愁容，表示愉快；
Dím-li: Zapomenu se na své naříkání, zanechám horlení svého, a posilím se:
28 但一想到我的痛苦，我就恐怖。我知道你決不以我為無辜。
Lekám se všech bolestí svých, vida, že mne jich nezprostíš.
29 我若是有罪，又何苦白費心血﹖
Jestli jsem bezbožný, pročež bych nadarmo pracoval?
30 我即便用雪洗我身，用鹹水洗我手，
Ano bych se i umyl vodou sněžnou, a očistil mýdlem ruce své,
31 你卻把我浸在泥坑內，甚至我的衣服都憎惡我。
Tedy v jámě pohřížíš mne, tak že se ode mne zprzní i to roucho mé.
32 因為他不像我是個人，使我能答覆他，或讓我們同去聽審。
Nebo Bůh není člověkem jako já, jemuž bych odpovídati mohl, a abychom vešli spolu v soud.
33 在我們中間沒有仲裁，可按手在我們兩造之間。
Aniž máme prostředníka mezi sebou, kterýž by rozhodl nás oba.
34 但願他的棍杖遠離我，他的威嚴不要恐嚇我，
Kdyby odjal ode mne prut svůj, a strach jeho aby mne nekormoutil,
35 我好能講話而不害怕；但是如今我並非如此。
Tehdáž bych mluvil, a nebál bych se, poněvadž není toho tak při mně.
