< 約伯記 8 >
Tedy odpovídaje Bildad Suchský, řekl:
2 這些話你要講到幾時﹖你口中的話像狂風要到何時﹖
Dokudž mluviti budeš takové věci, a slova úst tvých budou jako vítr násilný?
Což by Bůh silný neprávě soudil, a Všemohoucí což by převracel spravedlnost?
4 若你的子女得罪了他,他必將他們交於罪過的權勢下。
Synové zajisté tvoji že zhřešili proti němu, proto pustil je po nepravosti jejich.
Kdybys ty opravdově hledal Boha silného, a Všemohoucímu se modlil,
6 你若純潔正直,他必親來守護你,恢復你正義的居所。
A byl čistý a upřímý: jistě žeť by se hned probudil k tobě, a napravil by příbytek spravedlnosti tvé.
A byly by první věci tvé špatné, poslední pak rozmnožily by se náramně.
Nebo vzeptej se, prosím, věku starého, a nastroj se k zpytování otců jejich.
9 因為我們由昨日纔有,本來一無所知;我們在世上的日月,好似影子。
(Myť zajisté včerejší jsme, aniž jsme čeho povědomi; k tomu dnové naši jsou jako stín na zemi.)
Zdaliž tě oni nenaučí, a nepovědí tobě, a z srdce svého nevynesou-liž slov?
11 蒲草不在池沼內,怎能長大﹖蘆葦沒有水,怎會長起﹖
Zdali roste třtí bez bahna? Roste-liž rákosí bez vody?
Nýbrž ještě za zelena, dříve než vytrháno bývá, ano prvé než jaká jiná tráva, usychá.
13 凡忘記天主的,他的末路也是這樣:惡人的希望必化為泡影。
Tak stezky všech zapomínajících se na Boha silného, tak, pravím, naděje pokrytce zahyne.
Klesne naděje jeho, a doufání jeho jako dům pavouka.
15 他倚恃自己的家,但它卻站立不住;他要依附自己的住所,住所卻不能久存。
Spolehne-li na dům svůj, neostojí; chytí-li se ho, nezdrží.
Vláhu má před sluncem, tak že z zahrady jeho výstřelkové jeho vynikají.
Při vrchovišti kořenové jeho hustě rostou, i na místech skalnatých rozkládá se.
18 若有人從原處把它拔除,那地必否認說:「我未曾見過它。」
A však bývá-li zachvácen z místa svého, až by se ho i odečtlo, řka: Nevidělo jsem tě:
Tožť ta radost života jeho, a z země jiný vykvetá.
20 天主決不棄捨完善的人,也決不支持惡人的勢力。
Aj, Bůh silný nepohrdá upřímým, ale nešlechetným ruky nepodává:
21 你的口角必再洋溢著喜悅,你的唇邊必再充滿歡笑。
Až i naplní smíchem ústa tvá, a rty tvé plésáním,
Když nenávidící tebe v hanbu oblečeni budou, a stánku lidí bezbožných nikdež nebude.