約伯記 7
1 人生在世，豈不像服兵役﹖人的歲月，豈不像傭工的時日﹖
Zdaliž nemá vyměřeného času člověk na zemi? A dnové jeho jako dnové nájemníka.
2 有如奴工切望陰涼，傭工期待工資：
Jako služebník, kterýž touží po stínu, a jako nájemník, jenž očekává skonání díla svého:
3 這樣，我也只有承受失意的歲月，為我注定的苦痛長夜。
Tak jsou mi dědičně přivlastněni měsícové marní, a noci plné trápení jsou mi odečteny.
4 我臥下時說：「幾時天亮﹖」我起來時又說：「黑夜何時到﹖」我整夜輾轉反側，直到天亮。
Jestliže ležím, říkám: Kdy vstanu? A brzo-li pomine noc? Tak pln bývám myšlení až do svitání.
5 我的肉身以蛆蟲與泥皮為衣，我的皮膚破裂流膿。
Tělo mé odíno jest červy a strupem i prachem, kůže má puká se a rozpouští.
6 我的日月速於織梭，也因無希望而中斷。
Dnové moji rychlejší byli nežli člunek tkadlce, nebo stráveni jsou bez prodlení.
7 請你記住：我的生命無非像一口氣，我的眼再也見不到幸福。
Rozpomeň se, ó Pane, že jako vítr jest život můj, a oko mé že více neuzří dobrých věcí,
8 注目於我的，再也見不到我；你的眼看我時、我已不在了。
Aniž mne spatří oko, jenž mne vídalo. Oči tvé budou ke mně, a mne již nebude.
Jakož oblak hyne a mizí, tak ten, kterýž sstupuje do hrobu, nevystoupí zase, (Sheol h7585)
10 不再回家，本鄉也不認識他。
Aniž se opět navrátí do domu svého, aniž ho již více pozná místo jeho.
11 為此，我不能再閉口不言，我要吐露我心靈的憂愁，陳述我靈魂的苦楚。
Protož nemohuť já zdržeti úst svých, mluvím v ssoužení ducha svého, naříkám v hořkosti duše své.
12 我豈是海洋或海怪﹖你竟派遣警衛把守我。
Zdali jsem já mořem čili velrybem, že jsi mne stráží osadil?
13 我若想：「我的床榻會寬慰我，我的臥舖會減輕我的痛苦。」
Když myslím: Potěší mne lůže mé, poodejme naříkání mého postel má:
14 你就以噩夢擾亂我，以異像驚嚇我。
Tedy mne strašíš sny, a viděními děsíš mne,
15 我的心靈寧願窒息，寧死不願受此苦痛。
Tak že sobě zvoluje zaškrcení duše má, a smrt nad život.
16 我已筋疲力盡，活不下去。任憑我去罷! 因為我的日月僅是一口氣。
Mrzí mne, nebuduť déle živ. Poodstupiž ode mne, nebo marní jsou dnové moji.
17 人算什麼，你竟如此顯揚他，將他置諸心頭，
Co jest člověk, že ho sobě tak vážíš, a že tak o něj pečuješ?
18 天天早晨看護他，時刻不斷考察他﹖
A že ho navštěvuješ každého jitra, a každé chvíle jej zkušuješ?
19 你到何時纔不注視我，而讓我輕鬆咽一下唾沫﹖
Dokudž se neodvrátíš ode mne, a nedáš mi aspoň polknouti mé sliny?
20 監察人者啊! 我犯罪與你何干﹖為何叫我當你的箭靶，使我成為你的重擔﹖
Zhřešil jsem, což mám učiniti, ó strážce lidský? Proč jsi mne položil za cíl sobě, tak abych sám sobě byl břemenem?
21 為何你不肯容忍我的過錯，寬赦我的罪惡﹖不久我將臥在塵土中，任你尋找我，我已不在了。
Nýbrž proč neodejmeš přestoupení mého, a neodpustíš nepravosti mé? Nebo již v zemi lehnu. Potom bys mne i pilně hledal, nebude mne.
