< 約伯記 30 >
1 但現今年紀小於我的人,都嘲笑我;這些人的父親,我都不屑於列在守我羊群的狗中。
Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
2 他們的精力已經喪失,他們手臂的力量,對我還有何用﹖
Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
3 他們因貧乏和饑饉而消瘦,咀嚼曠野裏的草根,以及荒山野嶺所生的荊棘。
Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
5 人將他們由人群中逐出,在他們後面喊叫有如追賊;
Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
8 這些人都是流氓的後代,都是無名氏之子孫,由本國驅逐境外的。
Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
10 他們因憎惡我而遠離我,竟任意向我臉上吐唾沫。
V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
11 他們解開了韁繩以攻擊我,在我面前除掉了轡頭。
Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
12 下流之輩在我右邊起來,向我投擲石頭,築成一條使我喪亡的路。
Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
13 他們破壞了我的道路,使我跌仆,卻沒有人阻止他們。
Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
15 恐怖臨於我身,我的尊榮如被風吹散,我的救恩如浮雲逝去。
Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
20 天主啊! 我向你呼號,你不回答我;我立起來,你也不理睬我。
Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
22 你將我提起,乘風而去,使我在狂風中飄搖不定。
Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
24 若窮人遇到不幸向我求救,我豈不伸手去援助他﹖
Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
25 他人遭難,我豈沒有流淚﹖人窮乏,我的心豈沒有憐憫﹖
Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
26 我希望幸福,來的卻是災禍;我期待光明,黑暗反而來臨。
Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
28 我憂悶而行,無人安慰我,我要在集會中起立喊冤。
Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.