約伯記 29

1 約伯繼續他的言論說：

Ještě dále Job vedl řeč svou, a řekl:

2 誰能賜我似以前的歲月，像以往天主護守我的時日呢﹖

Ó bych byl jako za časů předešlých, za dnů, v nichž mne Bůh zachovával,

3 那時他的燈，光照在我頭上，藉他的光明，我走過黑暗。

Dokudž svítil svící svou nad hlavou mou, při jehož světle chodíval jsem v temnostech,

4 惟願我如壯年之時，那時天主護佑我的帳幕；

Tak jako jsem byl za dnů mladosti své, dokudž přívětivost Boží byla v stanu mém,

5 全能者與我相偕，我的子女環繞著我；

Dokudž ještě Všemohoucí byl se mnou, a všudy vůkol mne dítky mé,

6 那時我以奶油洗腳，崖石流油成河。

Když šlepěje mé máslem oplývaly, a skála vylévala mi prameny oleje,

7 當我走出城門，在市井設我座位之時，

Když jsem vycházel k bráně skrze město, a na ulici strojíval sobě stolici svou.

8 少年人看見我都迴避，老年人都起身站立；

Jakž mne spatřovali mládenci, skrývali se, starci pak povstávali a stáli.

9 王侯停止講話，用手堵住自己的口；

Knížata choulili se v řečech, anobrž ruku kladli na ústa svá.

10 首領不敢出聲，舌頭緊貼上顎。

Hlas vývod se tratil, a jazyk jejich lnul k dásním jejich.

11 凡有耳聽見我的，必稱我有福；凡有眼看見我的，都必稱讚我。

Nebo ucho slyše, blahoslavilo mne, a oko vida, posvědčovalo mi,

12 因為我援助了呼救的窮人，和無依無靠的孤兒。

Že vysvobozuji chudého volajícího, a sirotka, i toho, kterýž nemá spomocníka.

13 那受喪亡之痛的人稱謝我，我使寡婦的心歡樂。

Požehnání hynoucího přicházelo na mne, a srdce vdovy k plésání jsem vzbuzoval.

14 我披上正義，正義就如我衣；我的公正，猶如我的長袍和冠冕。

V spravedlnost jsem se obláčel, a ona ozdobovala mne; jako plášť a koruna byl soud můj.

15 我作了盲人的眼，跛者的腳。

Místo očí býval jsem slepému, a místo noh kulhavému.

16 我成了窮人之父，我調查過素不相識者的案件。

Byl jsem otcem nuzných, a na při, jíž jsem nebyl povědom, vyptával jsem se.

17 我打碎惡人的燎牙，由他牙齒中奪出了獵物。

A tak vylamoval jsem třenovní zuby nešlechetníka, a z zubů jeho vyrážel jsem loupež.

18 我心想：我必壽終正寢，我的壽數必如塵沙。

A protož jsem říkal: V hnízdě svém umru, a jako písek rozmnožím dny.

19 我的根蔓延到水邊，夜間甘露落在我的枝葉上。

Kořen můj rozloží se při vodách, a rosa nocovati bude na ratolestech mých.

20 我的榮耀不斷更新，我手中的弓日新月異。

Sláva má mladnouti bude při mně, a lučiště mé v ruce mé obnovovati se.

21 聽我講話的人，屏息等待，靜聽我的指教。

Poslouchajíce, čekali na mne, a přestávali na radě mé.

22 我講話之後，無人再敢講話，我的話像水珠滴在他們身上。

Po slovu mém nic neměnili, tak na ně dštila řeč má.

23 他們期待我如望甘霖，張著大口如渴盼春雨。

Nebo očekávali mne jako deště, a ústa svá otvírali jako k přívalu žádostivému.

24 我向他們微笑，他們不敢相信；我和善的面容，他們必不放過。

Žertoval-li jsem s nimi, nevěřili; pročež u vážnosti mne míti neoblevovali.

25 我為他們選擇了道路，身居前導，一如立在軍中的君王；我引他們到那裏，他們就去。

Přišel-li jsem kdy k nim, sedal jsem na předním místě, a tak bydlil jsem jako král v vojště, když smutných potěšuje.