< 約伯記 23 >
Tedy odpověděl Job a řekl:
2 直到今天,我還是痛苦的哀訴,他沉重的手掌,使我不得不呻吟。
Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?
Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.
Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.
Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.
Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.
7 如此,他會分辨出同他爭論的是個正直人,也許我可永久不再受裁判!
Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.
8 可是我往東行,他不在那裏;我往西行,也找不到他;
Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.
By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.
10 他洞悉我所有的行動。他若試驗我,我必如純金出現。
Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.
11 我的腳緊隨著他的足跡,謹守他的道,總沒有偏離。
Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.
12 他所發的命令,我總沒有違背;他口中的訓言,我常保存在心中。
Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.
13 但他所決定的,誰能變更﹖他所樂意的,必要實行。
On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.
14 他為我注定的,必要完成;類似的事,還有很多。
A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.
Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.
Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,
17 因為我雖面臨黑暗,幽暗雖遮蓋我的面,我仍不喪氣。
Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou ne zakryl mrákoty.