約伯記 2
1 又有一天，天主的眾子都前來侍立在上主面前，撒殫也夾在他們當中，侍立在上主面前。
I stalo se opět jednoho dne, že když přišli synové Boží, aby se postavili před Hospodinem, přišel také i Satan mezi ně, aby se postavil před Hospodinem.
2 上主向撒殫說：「你從那裏來﹖」撒殫回答上主說：「我走遍了世界，周遊了各地回來。」
Tedy řekl Hospodin Satanovi: Odkud jdeš? I odpověděl Satan Hospodinu, řka: Procházel jsem zemi, a obcházel jsem ji.
3 上主對撒殫說：「你曾留心注意到我的僕人約伯嗎﹖世上沒有一個像他那樣十全十美，生性正直，敬畏天主，遠避邪惡的人。你雖然激動我加害他，無端叫他傾家蕩產，但他依然保持自己的完善。」
I řekl Hospodin Satanovi: Spatřil-lis služebníka mého Joba, že není jemu rovného na zemi, že jest muž sprostný a upřímý, bojící se Boha, a varující se zlého, a že po dnes trvá v upřímnosti své, ačkoli jsi ty mne popudil proti němu, abych jej hubil bez příčiny.
4 撒殫回答上主說：「那只不過是以皮換皮罷了! 人都肯捨棄所有，去保全自己的性命。
A odpovídaje Satan Hospodinu, řekl: Kůži za kůži, a všecko, což má člověk, dá za sebe samého.
5 但是，你若伸手打擊他的骨和肉，他必定當面詛咒你。」
Ale vztáhni nyní ruku svou, a dotkni se kostí jeho, a masa jeho, nebude-liť v oči zlořečiti tobě.
6 上主向撒殫說：「看，任你處置他，但要保留他的性命。」
Tedy řekl Hospodin Satanovi: Aj, v moci tvé buď, a však zachovej ho při životu.
7 撒殫從上主那裏出來，就使約伯從足踵到頭頂都長了毒瘡。
Protož vyšed Satan od tváři Hospodinovy, ranil Joba nežitem nejhorším, od zpodku nohy jeho až do vrchu hlavy jeho,
8 約伯坐在灰土堆中，用瓦片刮身。
Tak že vzal střepinu, aby se jí drbal, usadiv se v popele.
9 他的妻子向他說：「你還保持你的完善嗎﹖你倒不如詛咒天主，死了算了! 」
I řekla jemu žena jeho: Ještě vždy trváš v své upřímnosti? Zlořeč Bohu a umři.
10 約伯向她說：「你說話，真像一個糊塗女人! 難道我們只由天主那裏接受恩惠，而不接受災禍嗎﹖」就這一切事而論，約伯沒有犯失言的過錯。
Jížto řekl: Mluvíš, jako jedna z bláznivých mluvívá. Dobré-liž jen věci bráti budeme od Boha, zlých pak nebudeme přijímati? V tom ve všem nezhřešil Job rty svými.
11 約伯的三位朋友，特曼人厄里法次、叔亞人彼耳達得、納阿瑪人左法爾，聽說他遭遇了災禍，就各從本地起程，來到一起，去慰問他、勸勉他，
Když pak uslyšeli tři přátelé Jobovi o všem tom zlém, kteréž přišlo na něj, přišli jeden každý z místa svého: Elifaz Temanský, a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, na tom zůstavše spolu, aby přijdouce k němu, politovali ho a těšili jej.
12 他們從遠處舉目一望，已認不得他，就放聲大哭，撕破了自己的外衣，把灰揚起，落在自己頭上。
Kteříž pozdvihše očí svých zdaleka, nepoznali ho. Potom pozdvihše hlasu svého, plakali, a roztrhše jeden každý roucho své, házeli prachem nad hlavy své zhůru.
13 他們於是同他在灰土中，坐了七天七夜，因見他受苦太大，沒有人敢向他說一句話。
A seděli s ním na zemi sedm dní a sedm nocí, a žádný k němu nepromluvil slova; nebo viděli, že se velmi rozmohla bolest jeho.
