約伯記 17
1 我的氣息已斷，壽命已盡，而且墳墓已為我做好。
Dýchání mé ruší se, dnové moji hynou, hrobu blízký jsem.
2 我豈不是成了笑罵的對象﹖我的眼睛豈不是在酸苦中過夜﹖
Jistě posměvači jsou u mne, a pro jejich mne kormoucení nepřichází ani sen na oči mé.
3 求你將我的抵押放在你那裏! 誰還敢與我擊掌作保﹖
Postav mi, prosím, rukojmě za sebe; kdo jest ten, nechť mi na to ruky podá.
4 因為你蒙蔽了他們的心，不叫他們明白，他們纔不敢舉起手來。
Nebo srdce jejich přikryl jsi, aby nerozuměli, a protož jich nepovýšíš.
5 人請自己的朋友分享所有，但自己的子女卻餓的眼目昏花。
Kdož pochlebuje bližním, oči synů jeho zhynou.
6 我成了人民取笑的資料，人人在我臉上可吐唾沫。
Jistě vystavil mne za přísloví lidem, a za divadlo všechněm,
7 我的眼睛因愁悶而昏花，我的肢體消失有如蔭影。
Tak že pro žalost pošly oči mé, a oudové moji všickni stínu jsou podobni.
8 正直人因此而驚異，無罪者憤起攻擊惡人。
Užasnouť se nad tím upřímí, a však nevinný proti pokrytci vždy se zsilovati bude.
9 義人堅持自己的道，手淨的人倍增勇氣。
Přídržeti se bude, pravím, spravedlivý cesty své, a ten, jenž jest čistých rukou, posilní se více.
10 你們眾人，請你們再回來，但在你們中我找不到一個智者。
Tolikéž i vy všickni obraťte se, a poďte, prosím; neboť nenacházím mezi vámi moudrého.
11 我的時日已過去，我志所謀，我心所愛，都已落空。
Dnové moji pomíjejí, myšlení má mizejí, přemyšlování, pravím, srdce mého.
12 他們將黑夜變為白天，使光明靠近黑暗；
Noc mi obracejí v den, a světla denního ukracují pro přítomnost temností.
Abych pak čeho i očekával, hrob bude dům můj, ve tmě usteli ložce své. (Sheol h7585)
14 我對墓穴說：你作我父! 對蛆蟲說：你作我母，我妹!
Jámu nazovu otcem svým, matkou pak a sestrou svou červy.
15 我的希望究在何處﹖我的幸福，有誰注意﹖
Kdež jest tedy očekávání mé? A kdo to, čím bych se troštoval, spatří?
