< 約伯記 13 >
1 的確,這一切我親眼見過,我親耳聽過,是我熟悉的事。
Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.
Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.
Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.
Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.
Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.
Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.
Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?
Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?
9 他揭穿了你們,難道為你們有益﹖難道你們能欺騙他如人之欺騙人﹖
Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?
V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.
11 他的尊嚴能不使你們恐怖﹖他的威嚇能不落在你們身上﹖
Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?
12 你們的古諺都是些腐朽之談,你們的答辯都是些泥製的盾牌。
Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.
13 你們且住口,讓我來發言:不要管我有什麼遭遇。
Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.
14 我已將我的肉放在我的牙齒中,已將我的性命放在我手中;
Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?
By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.
Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.
Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.
Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.
Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?
Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:
21 請將你的手由我身上撤回,莫讓你的威嚴恐嚇我。
Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.
22 那時你若召喚,我必回答;或者我說,你回答我。
Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.
23 我的邪惡罪過,究有多少﹖讓我認識我的過犯和罪過。
Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.
Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?
25 難道你要喝走被風吹落的樹葉,要追逐已枯乾的碎湝﹖
Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?
26 你寫下了我受苦的判詞,使我承當我青年時的罪過。
Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,
27 你把我的腳縛在木樁上,窺察我的一切行動,又為我的腳步劃定界限。
A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;
Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.