約伯記 10
1 我實在厭惡我的生活，我要任意苦訴我的怨情，傾吐我心中的酸苦。
Stýště se duši mé v životě mém, vypustím nad sebou naříkání své, mluviti budu v hořkosti duše své.
2 我要對天主說：不要定我的罪! 請告訴我：你為何與我作對﹖
Dím Bohu: Neodsuzuj mne, oznam mi, proč se nesnadníš se mnou?
3 你對親手所造的，加以虐待和厭棄，卻顯揚惡人的計劃，為你豈有好處﹖
Jaký máš na tom užitek, že mne ssužuješ, že pohrdáš dílem rukou svých, a radu bezbožných osvěcuješ?
4 你豈有肉眼，或者也像人一樣觀看嗎﹖
Zdali oči tělesné máš? Zdali tak, jako hledí člověk, ty hledíš?
5 你的日月豈像人的日月﹖你的年歲豈像人的年歲﹖
Zdaž jsou jako dnové člověka dnové tvoji, a léta tvá podobná dnům lidským,
6 你竟考查我的邪惡，追究我的罪過。
Že vyhledáváš nepravosti mé, a na hřích můj se vyptáváš?
7 其實你知道我並沒有罪過，也知道無人能拯救我脫離你的掌握。
Ty víš, žeť nejsem bezbožný, ačkoli není žádného, kdo by mne vytrhl z ruky tvé.
8 你親手形成了我，創造了我；此後你又轉念想消滅我。
Ruce tvé sformovaly mne, a učinily mne, a teď pojednou všudy vůkol hubíš mne.
9 求你記憶：你造我時就像摶泥，難道還使我歸於泥土﹖
Pamětliv buď, prosím, že jsi mne jako hlinu učinil, a že v prach zase obrátíš mne.
10 你不是將我像奶倒出，使我凝結像一塊奶餅﹖
Zdalis mne jako mléka neslil, a jako syření neshustil?
11 用皮和肉作我的衣服，用骨和筋把我全身聯絡起來﹖
Kůží a masem přioděl jsi mne, a kostmi i žilami spojils mne.
12 是你將我生命的恩惠賜給了我，細心照顧維持了我的氣息。
Života z milosrdenství udělil jsi mi, přesto navštěvování tvé ostříhalo dýchání mého.
13 這些事早已藏在你心中，我知道你久有此意：
Ale toto skryl jsi v srdci svém; vím, žeť jest to při tobě.
14 你監視我，看我是否犯罪；如果我有罪；你決不放過。
Jakž zhřeším, hned mne šetříš, a od nepravosti mé neočišťuješ mne.
15 我若有罪，我就有禍了! 我若有義，也不敢抬頭，因為我已備嘗凌辱，吃盡苦頭。
Jestliže jsem bezbožný, běda mně; pakliť jsem spravedlivý, ani tak nepozdvihnu hlavy, nasycen jsa hanbou, a vida trápení své,
16 我若抬頭，你就像獅子追捕我，向我表現你的奇能，
Kteréhož vždy více přibývá. Honíš mne jako lev, a jedno po druhém divně se mnou zacházíš.
17 重新襲擊我，加倍對我洩怒。
Obnovuješ svědky své proti mně, a rozmnožuješ rozhněvání své na mne; vojska jedna po druhých jsou proti mně.
18 你為何叫我出離母胎﹖不如我那時斷氣，無人見我，
Proč jsi jen z života vyvedl mne? Ó bych byl zahynul, aby mne bylo ani oko nevidělo,
19 就好像從未有過我一樣，一出母胎即被送入墳墓。
A abych byl, jako by mne nikdy nebylo, z života do hrobu abych byl vnesen.
20 我生存的日月不是很少嗎﹖你且放開我罷!
Zdaliž jest mnoho dnů mých? Ponechejž tedy a popusť mne, abych maličko pookřál,
21 趁我去而不返，未到冥暗死影之地，
Prvé než odejdu tam, odkudž se zase nenavrátím, do krajiny tmavé, anobrž stínu smrti,
22 即光明也是黑暗之地以前，讓我自在一下罷!
Do krajiny, pravím, tmavé, kdež jest sama mrákota stínu smrti, a kdež není žádných proměn, ale sama pouhá mrákota.
