耶利米書 8
1 到那時──上主的斸語──人必從墳墓中拖出猶大君王的遺骸，司祭的遺骸，先知的遺骸，和耶路撒冷居民的遺骸，
V ten čas, dí Hospodin, vyberou kosti králů Judských, i kosti knížat jejich, i kosti kněží, i kosti proroků, ano i kosti obyvatelů Jeruzalémských z hrobů jejich,
2 陳列在他們曾愛戀、事奉、追隨、求問和朝拜過的太陽、月亮和天上群星，前再沒有人收殮埋葬，任其留在地面充作肥料。
A rozmecí je proti slunci a měsíci, i proti všemu vojsku nebeskému, kteréž milují, a kterýmž slouží, a za kterýmiž chodí, a kterýchž hledají, a kterýmž se klanějí. Nebudou sebrány, ani pochovány, budou místo hnoje na svrchku země.
3 這可惡種族剩下的全體遺民，在我驅逐他們所到的任何地，方都願意死，而不願意生──萬軍上主斷語。
I bude žádostivější smrt nežli život všechněm ostatkům těm, kteříž pozůstanou z rodiny této nešlechetné na všech místech, kdež by koli pozůstali, tam kamž je zaženu, dí Hospodin zástupů.
4 你應對他們說：上主這樣說：人跌倒了，豈能不再起來﹖人離去了，豈能不再回來﹖
Protož díš jim: Takto praví Hospodin: Tak-liž padli, aby nemohli povstati? Tak-liž se odvrátil, aby se nemohl zase navrátiti?
5 為什麼這人民一墮落，便永久墮落，執迷不悟而不肯反悔呢﹖
Proč se odvrátil lid tento Jeruzalémský odvrácením věčným? Chytají se lsti, a nechtí se navrátiti.
6 我留心細聽，他們都言談不軌，沒有一個人悔恨自己的邪惡說：「可憐! 我做是什麼事﹖」反倒各自一再任性奔馳，有如衝入戰場的戰馬。
Pozoroval jsem a poslouchal. Nemluví, což pravého jest; není, kdo by želel zlosti své, říkaje: Což jsem učinil? Každý obrácen jest k běhu svému jako kůň, kterýž prudce běží k boji.
7 天空的鸛鳥也知道自己的時令；斑鳩、燕子和雁，都固守自己的歸期；但是我的人民卻不知道上主法令。
Ješto čáp u povětří zná nařízené časy své, a hrdlička i řeřáb i vlaštovice šetří času příletu svého, lid pak můj nezná soudu Hospodinova.
8 你怎麼能說：我們是智者，我們有上主的法律﹖的確，但已為書記們以荒謬的筆鋒把乇編成了謊言。
Jakž můžete říci: Moudří jsme a zákon Hospodinův máme? Aj, jistě nadarmo dělá písař péro, nadarmo jsou v zákoně zběhlí.
9 智慧人必要蒙羞驚慌，而至被捕；的確，他們即拋棄了上主話，還能有什麼智慧﹖
Kohož zahanbili ti moudří? Kdo jsou předěšeni a jati? Aj, slovem Hospodinovým pohrdají, jakáž tedy jest moudrost jejich?
10 為此，我必將他們的妻室交給外人，將他們的莊田交與別的地主，因為從最小的到最大的，都貪財圖利；從先知到司祭，都欺詐行事，
A protož dám ženy jejich jiným, pole jejich těm, kteříž by je opanovali; nebo od nejmenšího až do největšího všickni napořád vydali se v lakomství, od proroka až do kněze všickni napořád provodí faleš.
11 草率治愈我的瘡痍說：「好了! 好了! 」其實卻沒有好。
Nebo hojí potření dcery lidu mého po vrchu, říkajíce: Pokoj, pokoj, ješto není žádného pokoje.
12 他們既行事可憎，就理當知恥；可是，他們不但不知恥，反而連羞愧也不知是什麼；為此，他們要與倒斃者倒斃，在我降罰他們時，都要一厥不振──上主說。
Jsou-liž zahanbováni, proto že ohavnost páchali? Ba ani se co ustydli, ani zahanbiti uměli. Protož padnou, když oni padati budou; v čas, v němž je navštívím, klesnou, praví Hospodin.
13 我要徹底消滅他們──上主的斷語──葡萄樹上沒有葡萄，無花果樹上沒有無花果，樹葉都已凋零；我要派人來蹂躝。
Do konce vykořením je, dí Hospodin. Nebude žádného hroznu na vinném kmenu, ani žádných fíků na fíku, ano i list sprchne, a což dám jim, odjato bude.
14 為什麼我們還坐著﹖集合起來吧! 讓我們進入堅城，死在那裏，因為上主我們的天主要消滅我們，我們喝苦膽，因為我們得罪了上主。
Proč my tu sedíme? Shromažďte se, a vejděme do měst hrazených, a odpočineme tam. Ale Hospodin Bůh náš káže odpočívati nám, když vodou jedovatou napojí nás, proto že jsme hřešili proti Hospodinu.
15 我們原期待和平，卻不見好轉；原期待復興的時機，反而只見恐怖!
Čekej pokoje, ale nic dobrého, času uzdravení, ale aj, hrůza.
16 從丹就可聽到敵人戰馬的喘息聲，戰馬嘶鳴，聲震全地；前來併吞土地和地上的一切，吞食城邑和城中的居民。
Od Dan slyšeti frkání koní jeho, od hlasu prokřikování silných jeho všecka země se třese, kteříž táhnou, aby zžírali zemi i všecko, což jest na ní, město i ty, kteříž bydlejí v něm.
17 看，我必給你們派來不伯符咒的毒蛇，咬傷你們──上主的斷語──
Nebo aj, já pošli na vás hady nejjedovatější, proti nimž nic neprospívá zaklínání, a štípati vás budou, dí Hospodin.
18 無法療愈。我戚戚憂傷，我心已憔悴。
Srdce mé ve mně, kteréž by mne mělo občerstvovati v zármutku, mdlé jest.
19 由遠方傳來我女兒──人民──哀號的呼聲：「上主已不在熙雍﹖或者衪君王已不在那裏嗎﹖──為什麼他們以自己的偶像和外邦的「虛無」激怒我﹖──
Aj, hlas křiku dcery lidu mého z země velmi daleké: Zdali Hospodina není na Sionu? Zdali krále jeho není na něm? Proč mne popouzeli rytinami svými, marnostmi cizozemců?
20 收割期已經過去，夏天已經完結，我們仍沒有獲救! 」
Pominula žeň, dokonalo se léto, a my nejsme vyproštěni.
21 我的女兒──人民──的創傷使我心痛欲裂，鬱鬱不安，不勝感傷。
Pro potření dcery lidu mého potřín jsem, smutek nesu, užasnutí podjalo mne.
22 難道在基肋阿得沒有膏藥，或在那裏沒有醫生嗎﹖究竟為了什麼，我的女兒──人民──的創傷還沒有痊愈﹖
Což není žádného lékařství v Galád? Což není žádného lékaře tam? Proč tedy není zhojena dcera lidu mého?
