耶利米書 15

1 上主對我說：「縱使梅瑟和撒慕爾立在我面前，我的的心仍不轉向這人民；你由我面前將他們驅逐，叫他們離去。

Tedy řekl Hospodin ke mně: Byť se postavil Mojžíš i Samuel před oblíčejem mým, nikoli srdce nemohu míti k lidu tomuto. Pusť je ode mne, a nechť jdou pryč.

2 假如人對你說：我們往哪裏去﹖你就對他們說：上主這樣說：「該死的就死，該殺的就殺，該挨餓的就挨餓，該被擄去的，就被擄去。

A řeknou-liť: Kam bychom šli? tedy díš jim: Takto praví Hospodin: Kdo k smrti, na smrt, a kdo k meči, pod meč, a kdo k hladu, k hladu, a kdo k zajetí, do zajetí.

3 我必用四種型罰來懲罰他們──上主的斷語──用刀劍來殺，用野狗來拖，用天空的飛鳥和地上的野獸來吞食，來消滅。

Představím zajisté jim to čtvero, dí Hospodin: Meč k zmordování, a psy, aby je rozsmýkali, a ptactvo nebeské i zvěř zemskou, aby je sežrala a zkazila.

4 我為了猶大王希則克雅的兒子默納舍在耶路撒冷所行的事，必使他們成為地上萬國所恐怖的對象。

A musejí se smýkati po všech královstvích země příčinou Manassesa syna Ezechiášova, krále Judského, pro ty věci, kteréž páchal v Jeruzalémě.

5 耶路撒冷! 誰還憐恤你，誰還同情你，誰還轉身向你安﹖

Nebo kdo by se slitoval nad tebou, Jeruzaléme? A kdo by tě politoval? Aneb kdo by přišel, aby se zeptal, jakť se vede?

6 你既離棄了我──上主的斷語──轉身背著我，我就只有對你伸出我的手，將你消滅；我對寬恕已感厭倦：

Tys opustil mne, dí Hospodin, odšels nazpět; protož vztáhnu ruku svou na tebe, abych tě zkazil. Ustal jsem, želeje.

7 我要在這地的城門口，用簸箕將他們簸散，使他們喪失子女；我要消滅我的人民，因為他們不離開自己的行徑。

Protož přetříbím je věječkou skrze brány země této, na sirobu přivedu a zkazím lid svůj, nebo se od cest svých nenavracují.

8 他們的寡婦已多過海邊的沙粒；我要給他們招來午間的破壞者，襲擊英俊勇士的母親，使痛苦和恐怖突然降到她身上。

Větší bude počet vdov jeho než písku mořského. Přivedu na ně, na matky, na mládence zhoubce i v poledne; způsobím to, aby náhle připadli na to město, i budou zděšeni.

9 生過七個子女的母親，現已身衰氣絕，還是白天，她的太陽已經西落，她只有絕望惆悵；至於他們的遺民，我必使他們在敵人面前死於刀下──上主的斷語。

Zemdlí i ta, kteráž rodívala po sedmerém; vypustí duši svou, zapadne jí slunce ještě ve dne, hanbiti a styděti se bude. Ostatek pak jich vydám pod meč před oblíčejem nepřátel jejich, dí Hospodin.

10 我的母親! 我真不幸! 你竟生了我這與普世對抗相的人。我沒有向人借貸，人也沒有向我借貸，人卻都辱罵我。

Běda mně, matko má, že jsi mne porodila, muže sváru a muže různice vší zemi. Nepůjčoval jsem jim, aniž mi oni půjčovali, a každý mi zlořečí.

11 實在，上主，我豈沒有盡力事奉你﹖我豈沒有在災難禍患時向你懇求﹖

I řekl Hospodin: Zdaliž tobě, kterýž pozůstaneš, nebude dobře? Zdaliž nebudu tvým zástupcím u nepřítele v čas trápení a v čas ssoužení?

12 人豈能折斷北方的鐵和銅﹖

Zdaliž železo poláme půlnoční železo a ocel?

13 [我必使你的財產和寶藏，任人搶奪，為補償你在你全境內犯的罪惡，

Jmění tvé, ó Judo, i poklady tvé vydám v rozchvátání darmo, po všech končinách tvých, a to pro všelijaké hříchy tvé.

14 叫你在你不認識的地方，給你的仇敵為奴，因為我的怒火已燃起，必對你們發作] 。

A způsobím to, že musíš jíti s nepřátely svými do země cizí, když oheň zanícený v prchlivosti mé na vás pálati bude.

15 上主，你都知道，求你回念我，眷顧我，為我報復迫害我的人，不要因你太忍耐，就讓我死去；你該知道：正是為了你，我才受人侮辱。

Ty znáš mne, Hospodine, rozpomeň se na mne, a navštěv mne, a pomsti mne nad těmi, kteříž dotírají na mne. Shovívaje jim, nezachvacuj mne; věz, že snáším pro tebe pohanění.

16 你的話一來到，我就去吞下去；你的話成了我的喜悅，我心中的歡樂，上主，萬軍的天主! 因為我是歸於你名下的，

Když se naskytly řeči tvé, snědl jsem je, a měl jsem slovo tvé za radost a potěšení srdce svého, poněvadž jsi ty mne povolal sám, ó Hospodine Bože zástupů.

17 我從沒有坐在歡笑者的集會中一同取樂；我卻依你的指示獨自靜坐，因為你使我憤怒填胸。

Nesedám v radě posměvačů, aniž pléši; pro přísnost tvou samotný sedám, nebo prchlivostí naplnils mne.

18 為什麼我的痛苦如此久長，我的創傷不可醫治，痊愈無望﹖你於我好像是一條不常有水，而變化無常的溪流!

Proč má býti bolest má věčná, a rána má smrtelná, kteráž se nechce zhojiti? Proč mi býti máš naprosto jako oklamavatelný, jako vody nestálé?

19 為此上主這樣說：「你若回來，我必讓你回來，使你能在立在我面前；若能發表高尚而非荒謬的思想，你就可作我的口舌，使他們轉向你，而不是你轉向他們。

Protož takto praví Hospodin: Jestliže se obrátíš, také tě zase obrátím, abys stál před oblíčejem mým; oddělíš-li věc drahou od ničemné, jako ústa má budeš. Nechť se oni obrátí k tobě, ty pak neobracej se k nim.

20 這樣，我必使你這人民成為一設防的銅牆，他們能攻打擊你，卻不能制勝你，因為有我與你同在，援助你，解救你──上主的斷語──

Nebo jsem tě postavil proti lidu tomuto jako zed měděnou pevnou. Kteříž bojovati budou proti tobě, ale neodolají tobě; nebo já jsem s tebou, abych tě vysvobozoval a vytrhoval, dí Hospodin.

21 我必解救你脫離惡人的手，由強暴人的掌握中將你贖回」。

Vytrhnu tě zajisté z rukou nešlechetníků, a vykoupím tě z ruky násilníků.