耶利米書 14
1 有上主的話傳給耶肋米亞說：
Slovo, kteréž se stalo k Jeremiášovi o suchu.
2 「猶大悲哀，城門蕭條，人人垂頭至地，耶路撒冷哀號四起。
Kvíliti bude země Judská, a brány její zemdlejí, smutek ponesou na zemi, a naříkání Jeruzaléma vzejde.
3 顯貴派童僕去打水，來到井邊，卻不見有水，帶著空器回去，迷惑慚愧，遮住自己的頭。
Také nejznamenitější z nich rozsílati budou i nejšpatnější své pro vodu. Přijdouce k čisternám, a nenaleznouce vody, navrátí se s nádobami svými prázdnými, hanbíce a stydíce se; protož přikryjí hlavu svou.
4 因為地上不落雨，田地無法耕耘，農夫們都已絕望，遮住自己的頭。
I oráči stydíce se, přikryjí hlavu svou příčinou země vyprahlé, proto že deště nebude na zemi.
5 甚至母鹿在田間生產，因為沒有青草，也得拋棄自己的幼雛。
Anobrž i laň na poli, což porodí, opustí; nebo mladistvé trávy nebude.
6 野獸站在童山上，像黟狗一般喘息；雙目失神，因為沒有草吃。
A divocí oslové stojíce na vysokých místech, hltati budou vítr jako draci; přehledí se oči jejich, nebo nebude žádné trávy.
7 上主，我們的罪過若指證我們，但求你因你的名而施救，因為我們屢次失節，得罪了你。
Ó Hospodine, poněvadž nepravosti naše svědčí proti nám, slituj se pro jméno své. Nebo mnohá jsou odvrácení naše, toběť jsme zhřešili.
8 你是以色列的希望，是她在患難中的救主。為什麼你在本鄉好像是個陌生人，好像是個投宿一夜的旅客﹖
Ó naděje Izraelova, vysvoboditeli jeho v čas ssoužení, proč býti máš jako příchozí v této zemi, a jako pocestný stavující se na noclehu?
9 為什麼你好像是個沈睡的人，好像是個不能施救的勇士﹖上主，你常在我們之中，我們是歸你名下的人，求你不要離棄我們。
Proč se ukazuješ jako muž ustalý, jako silný, kterýž nemůže vysvoboditi? Všaks ty u prostřed nás, Hospodine, a jméno tvé nad námi vzýváno jest; neopouštějž nás.
10 上主論人民說：「他們這樣愛好遊蕩，沒有約束自己的腳，為此上主不喜悅他們；現在憶起了他們的過犯，就懲罰他們的罪惡」。
Takto praví Hospodin o lidu tomto: Tak milují toulky, noh svých nezdržují, až Hospodin nemá v nich líbosti, a nyní zpomíná nepravost jejich, a navštěvuje hříchy jejich.
11 上主對我說：「你不要為這人民求情!
Potom řekl ke mně Hospodin: Nemodl se za lid tento k dobrému.
12 既使他們齋戒，我也不會俯聽他們的呼籲；既使他們奉獻全燔祭和素祭，我也不會悅納，反而要用戰爭、飢饉和瘟疫將他們消滅」。
Když se postiti budou, já nikoli nevyslyším volání jejich, a když obětovati budou obět zápalnou a suchou, já nikoli neoblíbím sobě těch věcí, ale mečem a hladem a morem já do konce zhubím je.
13 我於是說：「哎呀! 我主上主! 你看，先知們對他們說：你們決不會見到戰爭，你們決不會遭受饑荒，在這地方我必賜給你們真正的平安」。
Tedy řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, aj, tito proroci říkají jim: Neuzříte meče, a hlad nepřijde na vás, ale pokoj pravý dám vám na místě tomto.
14 上主對我說：「先知們以我的名預言謊話，我並沒有派遺他們，也沒有對他們說過話。他們給你們所預言的，是荒謬的幻象空妄的卜筮，存心騙人的欺詐。
I řekl Hospodin ke mně: Lež prorokují ti proroci ve jménu mém. Neposlalť jsem jich, aniž jsem přikázal jim, anobrž aniž jsem mluvil k nim. Vidění lživé a hádání, a marné věci i lest srdce svého oni prorokují vám.
15 為此上主這樣說：關於那些以我名義說預言的先知，我既沒有他們，而他們反說：在這 中2不會有戰爭和饑饉，他們就必死於戰爭和饑饉。
Protož takto praví Hospodin o prorocích, kteříž prorokují ve jménu mém, ješto jsem já jich neposlal, a kteříž říkají: Meče ani hladu nebude v zemi této: Mečem a hladem i ti sami proroci zhynou.
16 至於聽他們向自己講說預言的人民，必因饑饉和戰爭，陳屍在耶路撒冷街頭，沒有人掩埋他們和他們的妻室子女；我必將他們的邪惡都傾注在他們身上。
Lid pak ten, jemuž oni prorokují, rozmetán bude po ulicích Jeruzalémských hladem a mečem, aniž bude, kdo by je pochovával, je, manželky jejich, a syny jejich, a dcery jejich. Tak vyleji na ně nešlechetnost jejich.
17 你應將這話轉告他們：我眼淚直流，晝夜不息，因為我的處女──人民──大受摧殘，受了嚴重的打擊。
Protož rciž jim slovo toto: Z očí mých tekou slzy dnem i nocí bez přestání; nebo potřína bude velmi velice panna dcera lidu mého ranou náramně bolestnou.
18 我若走入田間，看見刀劍的遺屍；我若進入城裏，看見饑饉的可怖慘狀；就連先知和先知們也流亡到他們素不相識的地方」。
Vyjdu-li na pole, aj, tam zbití mečem; pakli vejdu do města, aj, tam nemocní hladem. Nebo jakož prorok tak kněz obcházejíce, kupčí zemí, a lidé toho neznají.
19 難道你決意拋棄猶大，實心厭惡熙雍﹖為什麼你打擊我們，致使我們醫治無望﹖我們原是期待和平，卻不見好轉；希望醫治的時日，卻只見恐怖!
Zdaliž do konce zamítáš Judu? Zdali Sion oškliví sobě duše tvá? Proč nás biješ, tak abychom již nebyli uzdraveni? Èekáme-li pokoje, a aj, nic dobrého pakli času uzdravení, a aj, hrůza.
20 上主，我們承認我們的罪惡，和我們祖先的過犯；我們實在得罪了你。
Poznávámeť, Hospodine, bezbožnost svou i nepravost otců svých, že jsme hřešili proti tobě.
21 願你為了你的名，不要嫌棄，不要輕慢你光榮的御! 望你記憶，不要廢除你與我們訂的盟約!
Nezamítejž pro jméno své, nezlehčuj stolice slávy své; rozpomeň se, neruš smlouvy své s námi.
22 異民的「虛無」中，有能降雨的嗎﹖或是諸天能自施甘霖﹖難道不只是你，上主我們的天主! 我們寄望於你，因為你行了這一切事。
Zdaliž jsou mezi marnostmi pohanskými ti, kteříž by déšť dávali? A zdaliž nebesa dávají přívaly? Zdaliž ty nejsi sám, Hospodine, Bůh náš? Protož na tebeť očekáváme, nebo ty působíš všecko to.
