以賽亞書 64

1 望你衝破諸天降下，諸山在你面前震盪。

Ó bys protrhl nebesa a sstoupil, aby se od přítomnosti tvé hory rozplynouti musily,

2 有如火怎樣燒乾了水，火也怎樣燒毀你的敵人，好使你的敵人認識你的名，使萬民在你面前戰慄，

(Jako od rozníceného ohně rozpouštějícího voda vře), abys v známost uvedl jméno své nepřátelům svým, a aby se před tváří tvou národové třásli;

3 因為你行了誰也想不到的驚人事蹟；【你下降，使山嶺在你面前震盪。】

Jako když jsi činil hrozné věci, jichž jsme se nenadáli, sstoupil jsi, před oblíčejem tvým hory se rozplývaly;

4 是人從未聽過的，耳朵從未聽過，眼睛從未見過你以外，有一個神對依靠自己的人如此行事的。

Èehož se od věků neslýchalo, a ušima nepochopilo, oko nevídalo Boha kromě tebe, aby tak činil tomu, kterýž naň očekává.

5 你是歡迎那些履行正義和紀念你道路的人；但是，看，你發了怒，我們仍犯罪如初，仍照舊違叛你。

Vyšel jsi vstříc tomu, kdož ochotně činí spravedlnost, a na cestách tvých na tě se rozpomínali. Aj, ty rozhněvals se, proto že jsme hřešili na nich ustavičně, a však zachováni budeme,

6 我們都好像成了不潔的人，所行的正義好似染了經血的內衣，又似乾枯的葉子；我們的罪惡好似狂風一般將我們捲去，

Ačkoli jsme jako nečistý my všickni, a jako roucho ohyzdné všecky spravedlnosti naše. Pročež pršíme jako list my všickni, a nepravosti naše jako vítr zachvacují nás.

7 沒有一個呼求你名的，或奮起契合於你的，因為你掩面不顧我們，將我們委棄於我們罪惡的權下。

Nadto není žádného, ješto by vzýval jméno tvé, a probudil se k tomu, aby se chopil tebe, aspoň když jsi skryl tvář svou před námi, a způsobil to, abychom mizeli pro nepravosti naše.

8 如今，上主啊！你是我們的父親；我們只是泥土，你是的我們的陶工，我們都是你手中的作品。

Ale již, ó Hospodine, ty jsi otec náš, my hlina, ty pak učinitel náš, a tak jsme všickni dílo ruky tvé.

9 上主啊！不要嚴加忿怒，不要時常記念我們的罪惡；求你垂顧！我們都是你的子民。

Nehněvejž se tak velmi, Hospodine, aniž se na věky rozpomínej na nepravost. Ó vzhlédniž, prosíme, všickni my lid tvůj jsme.

10 你的聖城都已成了荒地，熙雍已變為曠野，耶路撒冷成 了廢墟。

Města svatosti tvé obrácena jsou v poušť, Sion v poušť, i Jeruzalém v pustinu obrácen.

11 我們那華美的聖殿，即我們祖先讚頌你的所在，已被火焚燒，我們所喜愛的器皿都成了垃圾。

Dům svatosti naší a okrasy naší, v kterémž tě chválívali otcové naši, ohněm zkažen, a cožkoli jsme měli nejvzácnějšího, jest popléněno.

12 上主，對這些事你還忍得住嗎﹖你還緘默，重重難為我們嗎﹖

I zdaliž pro ty věci, Hospodine, se zdržíš? Mlčeti a nás tak velmi trápiti budeš?