傳道書 3
1 事事有時節，天下任何事皆有定時：
Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.
2 生有時，死有時，栽種有時，拔除栽種的亦有時；
Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;
3 殺戮有時，治療有時，拆毀有時，建築有時；
Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;
4 哭有時，笑有時，哀悼有時，舞蹈有時；
Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;
5 拋石有時，堆石有時；擁抱有時，戒避擁抱亦有時；
Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;
6 尋找有時，遺失有時；保存有時，捨棄有時；
Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;
7 撕裂有時，縫綴有時；緘默有時，言談有時，
Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;
8 愛慕有時，憎恨有時；作戰有時，和睦有時。
Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.
9 工作的人，從勞苦中得了什麼利益﹖
Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?
10 我觀察了天主交予人類所應從事的事務，得知：
Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.
11 天主所行的一切事宜，都很適時，並賜給人認識時事的經歷，但人仍不能明瞭，天主自始至終所做的工作。
Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.
12 於是我明瞭：人類的幸福，只有在此生歡樂享受；
Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,
13 但人人有吃有喝，享受自己一切勞苦之所得，也是天主的恩賜。
Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.
14 我知道：凡天主所行的事，永恒不變，無一可增，無一可減。天主這樣作，是為叫人敬畏他。
Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.
15 現今所有的，早已有過；將來所有有，先前已有過；因為天主必追尋已往的事。
To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.
16 我在太陽下還看見：正義之處有不義，公平之處有不平。
Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.
17 我心裏想天主必要審判義人和惡人，因為各種事情和行為，在天主那裏都有其定時。
I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.
18 我想，天主藉此是為使世人認清自己是誰，看清自己與走獸無異。
Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.
19 的確，世人的命運，同走獸的命運，都是一樣：前者怎樣死，後者也怎樣死；氣息都一樣，人並不優於走獸：因為都是虛無。
Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.
20 都同歸於一處；既都出於塵土，也都歸於塵土。
Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.
21 人的氣息是否向上高升，走獸的氣息是否下降地下，有誰知道﹖
Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?
22 因此，我看出：人最好還是享受自己勞苦之所得，因為這是他的命運；有誰能領他去看自己身後的事呢﹖
Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?
